Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 10. 2018

 

Naši lidé spí na ulicích, pro migranty staví ubytovny. Máme se dobře? Jak kdo. Zeman a levičácká nenávist. Jiří Kobza o stavu Česka

19.10.2018 19:00

STO LET REPUBLIKY „V zemi, kde skupinky aktivistů a neziskovek za podpory médií zpochybňují výsledky demokratických voleb a i té nejdemokratičtější přímé volby, již přece nemůže být nazývána demokracií,“ tvrdí poslanec za SPD Jiří Kobza. Podle něj to, co je vydáváno za občanskou společnost, ve skutečnosti maskuje uzurpování si moci hrstkou nevolených, byť mediálně podporovaných křiklounů. Tak reflektuje sto let od vzniku první republiky.

Naši lidé spí na ulicích, pro migranty staví ubytovny. Máme se dobře? Jak kdo. Zeman a levičácká nenávist. Jiří Kobza o stavu Česka
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslanec Jiří Kobza

Slavíme sto let vzniku první republiky. Je co slavit? A jak oslavy vnímáte s kritikou, že naše země je rozkradená, rozprodaná a demokracie čelí hrozbě?

Je co slavit? Československo vzniklo před sto lety a před 25 lety zaniklo. Zánik stále vnímám jako zradu všech, kteří za vznik nebo zachování Československa bojovali a umírali na nejrůznějších bojištích i v policejních celách. Můj tatínek, prvorepublikový důstojník československé armády, byl ochotný za Československo zemřít a mne vychoval jako vlastence, proto ta skepse. Podle ekonoma Pikettyho odchází z České republiky téměř čtyřnásobek toho, co dostáváme z Evropské unie. Podle klasifikace zemí jsme klesli na úroveň rozvojové země. Jako regulérní kolonie zde odvádíme práci, aby její výsledky byly odvezeny do zahraničí a odtud přeprodány za výrazně vyšší cenu. Takže z přidané hodnoty vyrobené na území České republiky zde mnoho nezůstává. To, co bylo vybudováno generacemi našich předků, bylo vydrancováno a prodáno za zlomek ceny. Zbylo zde z původní průmyslové země už hodně málo.

 


 

Ohrožená demokracie? V zemi, kde skupinky aktivistů a neziskovek za podpory médií zpochybňují výsledky demokratických voleb a i té nejdemokratičtější přímé volby, již přece nemůže být nazývána demokracií. To, co je vydáváno za občanskou společnost, ve skutečnosti maskuje uzurpování si moci hrstkou nevolených, byť mediálně podporovaných křiklounů a k mému zděšení, volení zástupci jim ustupují a vůbec jim nevadí, že tím zrazují své voliče! Pokud obsazení cizího domu není trestným činem a policie nesmí zasáhnout, aby jej navrátila majitelům, pokud jsou budovány ubytovny pro migranty, zatímco naši vlastní lidé spí na ulicích, tak je v naší společnosti něco moc špatně.

Jak hodnotíte stav země za těch posledních sto let? V čem jsme lepší a v čem jsme naopak zaspali?

Tato země prošla mnoha krizemi a veletoči. Za minulých režimů všichni poslouchali a tak lidi moc nemluvili, nyní můžete mluvit jak chcete a nikdo vás neposlouchá. To je pokrok? Od změny režimu zde zavládla nekonečná chamtivost povýšená na obchodní dravost a politická – pomatená – korektnost vydávaná za ctnost. To ale nejsou hodnoty, které vyznávám. Vlastenectví, selský rozum a ohleduplnost lidí k sobě navzájem se jaksi vytratily. Na první pohled vypadá vše růžově, až do momentu, kdy se podíváte do ekonomických údajů a zjistíte, jak moc naši vládci zasekli sekeru dluhu do budoucnosti našich dětí – že vlastně ten blahobyt, co máme, je na dluh, který bude muset někdo splatit, že to budou naše děti, nikoho z eurovládců netrápí. Oni děti většinou nemají, tak proč by se starali o ty naše?

 

 

Vážíme si toho, jak dobře se máme?

Nejspíš jak kdo. Těch 390 tisíc lidí v materiálním nedostatku to asi tak růžově nevidí a ten milion, co živoří pod hranicí chudoby, nejspíš také ne. Další skoro milion je chudobou ohrožen a nenadálý výdaj ve výši deset tisíc korun je pro ně problém. Ti, co se mají dobře, již většinou žijí v zahraničí – Kožený, Bakala a jim podobní. Podle posledních statistik přes šedesát tisíc registrovaných bezdomovců má také asi jiný názor, stejně tak mnoho z těch, které trápí skoro milion exekucí. Spíš ale mám dojem, že se lidi bojí toho, že mohou o tu křehkou rovnováhu života přijít a že může být mnohem hůř. Dvacet tři procent obyvatel obtížně vychází s příjmy, třetina seniorek nad 65 let jsou nejohroženější skupinou. Takže kde máme hledat ten blahobyt? Stát, který se nestará o svoje staré lidi, nemá mnoho šancí na přežití, protože mu občané přestanou věřit.

 

 

Za těch sto let čelila naše země spoustě nebezpečí a útokům. Co nás ohrožuje nyní? Ekonomická krize, bezpečnostní situace, migrace, neschopnost přijmout minulost? Či cokoliv jiného?

Průměrné zadlužení zemí eurozóny je uvedeno níže, u nás je to tuším kolem třiceti pěti procent HDP. Migrační krize pokračuje, jakkoliv se ji orgány Evropské unie snaží horečně zlegalizovat prostřednictvím paktů o migraci a podobných smluv. Největší ohrožení přichází zevnitř Evropské unie, která oslabuje schopnosti národů bránit se invazi nelegálních migrantů, navíc je ještě podporuje velkorysými dávkami peněz a zabezpečení, zatímco její vlastní občané mají problémy, o které se nestará. Mávání minulostí, strašení komunismem a podobně slouží jenom k ohlupování davů, aby se zakryl skutečný rozsah toho, co se na Evropu valí, respektive je přiváženo, placeno a podporováno Evropskou unií.

Přehled patnácti nejvíce zadlužených zemí dle podílu veřejných dluhů na HDP.
Pořadí: země - veřejný dluhy vztažený na HDP dané země ve třetím kvartálu 2007 - veřejné dluhy vztažené na HDP dané země v třetím kvartálu 2012 - veřejné dluhy vztažené na HDP dané země ve třetím kvartálu 2017
1 Řecko - 102,2 % - 154,7 % - 177,4 %
2 Itálie - 102,0 % - 123,2 % - 134,1 %
3 Portugalsko - 67,6 % - 123,8 % - 132,1 %
4 Belgie - 92,4 % - 106,1 % - 106,1 %
5 Kypr - 54,3 % - 77,8 % - 103,2 %
6 Španělsko - 36,9 % - 78,6 % - 98,7 %
7 Francie - 65,8 % - 89,2 % - 98,4 %
8 Velká Británie - 41,1 % - 83,4 % - 86,5 %
9 Chorvatsko - 37,9 % - 69,1 % - 81,0 %
10 Rakousko - 75,1 % - 82,3 % - 80,4 %
11 Slovinsko - 23,3 % - 48,1 % - 78,4 %
12 Maďarsko - 65,0 % - 77,2 % - 74,4 %
13 Irsko - 27,5 % - 120,5 % - 72,4 %
14 Německo - 64,1 % - 80,0 % - 65,1 %
15 Finsko - 32,8 % - 51,9 % - 60,4 %
Eurozóna - 66,6 % - 88,9 % - 88,1 %
Evropská unie - 58,8 % - 83,7 % - 82,5 %
Zdroj: Eurostat

Vidíte v těch číslech nějakou naději na lepší život? Já v tom vidím dluhy, které nasekal někdo jiný a naše děti budou díky nim v problémech.

 

 

Cyril Svoboda mi v rozhovoru řekl, že volíme populisty, protože nemáme krizi. Souhlasíte s tím?

Rozhodně nikoliv. Populisté získávají právě nejvíc v období krizí, kdy lidé naletí na mnohdy nesplnitelná, krátkodobá razantní řešení. Proto označovat například SPD za populistické hnutí je nesprávné, my máme systémová a funkční řešení.

 


 

 

Jaký vztah si po tom století neseme k Němcům? Po historických událostech máme nyní navíc problém s politikou Angely Merkelové kolem migrace…

Historicky jsme s Němci žili jak v pohodě, tak i ve sporech a válkách. V každém národě je určité procento fanatiků, šílenců, zločinců a psychopatů. Neodsuzuji celý německý národ kvůli jedné Merkelové, odsuzuji jej za to, že ji znovu zvolil a umožnil jí její zkázonosnou misi provádět. Nesmíme připustit řešení německého problému s migranty tím, že je necháme exportovat k nám.
Během století zažil národ horskou dráhu.

Současný demokratický systém – 30 let od revoluce - zatím drží. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi?

Kdysi můj kamarád pracoval v Ústavu pro ochranu materiálů, kde zkoumali, jak je možné, že škodovky vydržely majitelům tak dlouho, když ty testované byly po pěti letech prorezlé. Zjistili, že to bylo dáno nadlidskou péčí majitelů. Myslím, že toto je správná odpověď na tuto otázku. Je to nadlidskou prací občanů a tím, co bylo vytvořeno rukama našich otců a matek.

 

 

 

Je proč vyznamenávat Michala Davida? Nebo si tím prezident Miloš Zeman jen získává pozornost? Jaký je váš názor na kritiku, že svým chováním znevažuje význam stoletých oslav?

Kritici prezidenta Zemana opomíjejí fakt, že jeho přímé zvolení mu dává daleko větší mandát, než mají například současní noví senátoři zvolení ve volbách s účastí šestnáct procent voličů. Rozdělení národa na „my“ a „oni“ je jejich společné dílo s některými významnými levičáckými novináři - těch pravicových už je po čertech málo. Levičácká nenávist, kterou můžeme vidět během kampaní i v diskuzích na sociálních sítích, je také jejich dílem. Mám rád prezidenta, který si nebere servítky a nazývá věci pravými jmény.

 

 

Michal David, jakkoliv nejsem jeho fanouškem, je bezesporu schopný hudebník a jeho hudba znamenala pro národ hodně. Nemám s jeho vyznamenáním problém. Větším problémem vidím například, že stále není žižkovská Klinika navrácena majitelům.
 

 

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář