Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 6. 2017

 

Tlustý: Sobotka je Milouš Jakeš dneška. A Juncker také. Ještě budou škodit. Víte, před lety, pokud jde o EU, se stalo...

12. 6. 2017 

ROZHOVOR Lidé jako šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo český premiér Bohuslav Sobotka jsou podle exministra financí Vlastimila Tlustého stejné figurky, jako svého času Milouš Jakeš. „Jsou mimo mísu, selhali, už se nedokáží nové situaci přizpůsobit, jsou na odchodu,“ prohlásil Vlastimil Tlustý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Ale dodává, že i když jejich éra končí, zatím ještě trvá a tito lidé mohou ještě škodit. Za největší chybu, jejíž důsledky dnes pociťujeme, považuje přijetí Lisabonské smlouvy, kvůli níž jsme přišli o možnost řadu věcí v EU ovlivňovat.

Tlustý: Sobotka je Milouš Jakeš dneška. A Juncker také. Ještě budou škodit. Víte, před lety, pokud jde o EU, se stalo...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exministr financí Vlastimil Tlustý

Co jste říkal výroku šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera německému  týdeníku Spiegel, že ho český premiér Bohuslav Sobotka důrazně žádal, aby ve své funkci určitě zůstal? Přitom Junckera nedávno tvrdě kritizoval například šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek i další čeští politici...

Všechno se ocitá v agónii. A ti lidé, kteří se pokoušejí v agónii řídit něco podle svých představ, se chovají přesně podle hesla, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tam už potom rozumná řešení a rozumné chování je zbytečné. A proč tomu říkám agónie? Protože oni strašně dlouhou dobu zakrývali problémy. Tím nejmarkantnějším příkladem je tvrzení, že nějací ojedinělí zoufalí lidé občas někoho zavraždí. To tvrzení je neudržitelné, navíc přibývají další a další nábožensky a mocensky motivované teroristické útoky. Čím dříve přiznáme, že je to válka vyhlášená celé Evropě, tak ti lidé zjišťují, že na co sázeli, je neudržitelné a nevědí si s tím rady. Myslím, že do této skupiny oba dva jmenovaní patří. To jsou lidé, kteří vsadili na zapírání zásadních problémů. A to, že teď v komunikaci mezi sebou říkají nesmysly, mne vůbec nepřekvapuje. Podstata je v tom, že jsou mimo mísu, abych to řekl lidově.

A není zvláštní i to, že šéf Evropské komise a český premiér vydali společné prohlášení pro americký deník Wall Street Journal k možnému vytvoření společné evropské obrany? Tímto tématem se zabývala konference k obraně a bezpečnosti, na kterou před několika dny přijel předseda Evropské komise do České republiky. Považujete tento projekt za smysluplný, když jsme součástí Severoatlantické aliance?

Mne teď napadla taková karikatura. Tito dva pánové jsou podobné figurky jako Milouš Jakeš někdy v létě 1989. Prostě ten jejich svět, to, čemu věřili, to, co prosazovali, jak se stavěli k problémům dnešní doby, jako jsou teroristické útoky, špatné hospodaření zemí jako Řecko, se hroutí, oni si s tím nevědí rady, neumějí na to reagovat, neumí se přizpůsobit, neumí přijít s nápady, jak tu krizovou situaci vyřešit. A jak běží čas, dochází jim, ale hlavně všem kolem, že s nimi to vážně nejde. Jsou to lidi, kteří jsou v každém případě na odchodu. Je jen otázka času, kdy tito dva zmizí v historii, nikdo na ně vzpomínat nebude. Selhali, jsou na odchodu, jsou to Miloušové Jakešové dneška.

Myslíte, že jsou na odchodu jen tito dva politici, že jsou to ty pověstné kůly v plotě? Není podobných politiků, kteří selhali, nejsou schopni přijít s řešením současných krizí včetně té migrační, mnohem víc, ať už v Bruselu nebo v čele jednotlivých evropských zemí?

Když jsem vám předtím odpovídal, v duchu jsem si říkal, že jediná nespravedlnost dějin je v tom, že takových politiků jsou stovky. Máte pravdu, i u nás jsou jich stovky. I kolem Milouše Jakeše asi byla spousta jiných, kteří byli jako on, ale nikdo o nich nemluví, nikdo si jejich jména nepamatuje, prostě zmizeli. Napadá mě v této souvislosti text slavné skupiny Žlutý pes: „Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel.“ Myslím, že to platí na tyto lidi, kteří jsou mimo mísu a už se nedokážou nové situaci přizpůsobit. Dokonce bych řekl, že by byla tragédie, kdyby se tito lidi dokázali přizpůsobit a poté, kdy společnost vedli špatným směrem, by teď přišli s nějakými skutečně správnými řešeními. Je tedy vlastně dobře, že už je nic nenapadá, že už odcházejí.

Ale s novými nápady stále ještě přicházejí. Podle předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera by Česká republika měla z Evropské unie obdržet do roku 2020 až 590 miliard korun. Prohlásil: „Pro chudé Čechy pošleme miliardy,“ protože prý bohatí obyvatelé západních států Evropské unie si nedokážou představit, jak žijí ti chudší – například lidé ze severu Moravy. Na druhou stranu Juncker od nás očekává sdílení odpovědnosti a solidarity v souvislosti s migrací. 

Všimněte si, že ten jejich svět a jejich způsob myšlení je neměnný. Oni nic jiného, než koupit si země Evropské unie, neumějí a myslím, že jim nedochází, jak rychle docházejí peníze na tyhle cíle. A kde se mají dál brát? Bude dál Německo souhlasit s tím, že to bude všechno platit, když už s tím Velká Británie nesouhlasí? To jsou prostě lidé minulosti. Když je posílám do politické penze, musím dodat, že mohou ještě dlouho škodit. Ta agónie, kterou teď pozorujeme, může ještě dlouho probíhat. Je sice nepochybné, že jejich éra končí, ale stále ještě trvá a ty projevy zanikajícího světa určitého typu se ještě mohou táhnout. Já bych si samozřejmě přál, aby to mělo rychlý konec, protože rychlý konec může znamenat rychlý začátek a příchod politiků, kteří se dnešním výzvám dokážou postavit. Ale tihle to nejsou.

Jak se díváte jako ekonom, bývalý politik a exministr financí na přijetí eura? V minulosti už bylo hodně termínů našeho vstupu do eurozóny, jeden byl například rok 2011, ale rozhodnutí o vstupu se oddálilo i kvůli problémům v eurozóně. Teď se o přijetí eura znovu začalo mluvit, přišel s tím i premiér Bohuslav Sobotka, protože jsou obavy, že vznikne vícerychlostní Evropa, a pokud nebudeme součástí eurozóny, ocitneme se na vedlejší koleji, bez jakéhokoli vlivu na budoucnost Evropy. Hrozí to? Měli bychom přijmout euro, abychom byli v té vlivnější skupině členských zemí?

Všimněte si těch nástrojů, které tito politici používají.  Jeden slibuje, že přitečou peníze, i když předtím tvrdil, že naopak nepřitečou, že už nám je nebudou dávat, když nebudeme hodní, teď to trochu upravil, že nám dají ještě víc, když budeme hodní. Další k tomu dodává, pozor, pozor, o něco přijdete, nebudete rozhodovat. Ale na to je přece jednoduchá odpověď. Vždyť nerozhodujeme. Celá ta diskuse o kvótách přistěhovalců nebo o vlastnictví zbraní přece ukazuje, že nemáme vliv, že v Bruselu někdo něco prosadí a my jsme postaveni do situace, že se máme soudně bránit, aby to u nás neplatilo. To je přece přiznání toho, že jsme na to neměli vůbec žádný vliv, že to bylo přijato bez ohledu na stanovisko České republiky, které shodou okolností bylo negativní, což je asi zásluha ministra vnitra Chovance, abych mu neupíral tuto zásluhu. Zásluha byla nejen v tom, že měl záporné stanovisko, ale že o tom dokázal přesvědčit vládu. Ale přes toto záporné stanovisko to bylo v Bruselu přijato.

Já si dovolím návrat do dávné minulosti, kdy jsem se v barvách Libertas někdy kolem roku 2009 národu marně pokoušel vysvětlit, co přinese Lisabonská smlouva. Že právě postoje a stanoviska Sobotků znamenají, že Česká republika v budoucnosti nebude mít na řadu věcí vůbec žádný vliv, bude přehlasovávána a bude stavěna do situace – „my většina v Bruselu jsme rozhodli a vy proveďte“. Vzpomeňte si na to, jak tenkrát lhali a říkali, že to není pravda, že žádné přehlasovávání nepřichází v úvahu. A teď jsou oni přehlasováváni, ale zaregistrovala jste od nich přiznání, že tehdy lhali nebo se mýlili, když říkali, že se to nemůže stát?

 

 

Teď mnozí z těch, kteří bojovali za Lisabonskou smlouvu, zažívají její důsledky na vlastní kůži. Myslíte si, že to nečekali, když za ni bojovali?

Oni teď potvrzují, co se děje, že jsou teď přehlasovávána jejich stanoviska a oni se snaží domoci, aby neplatilo to, s čím nesouhlasili. Ale základem je chybný postoj k Lisabonské smlouvě. A potíž české politiky je v tom, že tohle nikoho nezajímá.

Tady jsou vrcholoví politici, kteří buď byli tak hloupí, že něčemu nerozuměli, nebo nebyli tak hloupí, ale byli tak zlí, že chtěli, abychom byli v područí ostatních, abychom ztratili právo něco ovlivňovat. Jedna z těch hrůz, buď hloupost nebo vlastizrada, abych to nazval pravým jménem, způsobila, že Lisabonskou smlouvu prosadili a teď sklízíme plody toho, co udělali, ale oni nám tady straší dál. Správně by měli být v nenávratnu.

Podle mého názoru absolutně selhávají média, nebo v těch médiích je převaha těch, co prosazují, abychom byli v područí ostatních. My tady v Česku máme politiky, kteří si myslí, že jsme tak špatní a hloupí, že je správně, aby nás řídili jiní, tentokrát z Bruselu. To jsme už v historii zažili, když někteří říkali, že jsme správně součástí východního impéria a Moskva nám říká, co máme dělat. Ale neuměl jsem si představit, že nás teď bude řídit politická většina, která říká, že potřebujeme řízení z Bruselu, že je správné, že o lecčem nerozhodujeme a že nám v Bruselu říkají, co máme dělat. Ten odpor proti tomu je zatím stále ještě – a to na tom považuji za nejtragičtější – menšinový.

A teď se postupně objevují důsledky, konstrukce se rozpadá, ukazuje se, že je nefunkční. Nejlepší na tom je, že to naštěstí končí. Umírá to vlastně na podobné potíže jako kdysi RVHP, protože socialisté jako Juncker a Sobotka se pořád  snaží víc zdaňovat ty, co vyrábějí, a neustále přibývají ti, kteří jen spotřebovávají a mají nataženou ruku. A dochází to do stadia, že ti, kteří mají platit, utíkají do zahraničí, vyhýbají se placení daní, dělají daňové optimalizace, a postupně už není koho zdaňovat a není co rozdávat. A přichází čas splácet dluhy a na to socialisti nejsou. 

 

 

 

autor: Libuše Frantová

 

Zdroj: Parlamentní listy

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář