Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vladimír Dlouhý zemřel.

20. 6. 2010

V Praze nečekaně zemřel herec Vladimír Dlouhý, nositel Českého lva za roli kostelníka ve filmu Hlídač č. 47. Bulvární tisk s oblibou vytahoval informace o hercových problémech s alkoholem, zároveň se ale mluvilo o Dlouhého dlouhodobě chatrném zdravotním stavu a problémech se žaludkem.

Červnová divadelní představení zrušil, i když se původně mluvilo jen o přesunutí na září. Podle oznámení rodiny 20. června zemřel na rakovinu v pražské nemocnici na Karlově náměstí.

Charakterní, expresivní herectví a charizma Vladimíra Dlouhého přivedlo k dlouhé řadě rolí v divadle, filmu i v televizi. Ve filmu debutoval ve dvanácti letech v roli postiženého chlapce v Kachyňově snímku Už zase skáču přes kaluže. Popularitu širokého publika mu přinesla role Petra ve Vorlíčkově seriálu Arabela.

FOTOGALERIE ROLÍ VLADIMÍRA DLOUHÉHO ZDE

Filmové role si pečlivě vybíral, o čemž svědčí i fakt, že v posledních letech se neobjevil snad v jediném vyloženě špatném filmu. Na televizní obrazovce byl k vidění v Nikolaevově snímku Klub osamělých srdcí, v Brabcově Aljoně či ve Svobodově Vlně.

 

Za svou roli v předloňském filmu Filipa Renče Hlídač č. 47 si loni odnesl Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Předtím se objevil mimo jiné v Zelenkových Knoflíkářích či v Bočanově Bumerangu. Poslední filmovou rolí Vladimíra Dlouhého zůstane ta ve filmu Kajínek, který vstoupí do kin na začátku srpna. Dlouhý si ve filmu o nejslavnějším českém vězni zahrál spolu se svým bratrem Michalem a po boku ruského herce Konstantina Lavroněnka.

Dlouhý si Českého lva odnesl za roli kostelníka v Hlídači č. 47.

Zejména na divadelním jevišti nacházel Dlouhého expresivní výraz velký ohlas, v poslední době sklidil úspěch třeba v představení Příliš drahá Matylda v pražském Divadle Bez Zábradlí.

Před médii měl Dlouhý spíše ostych, neposkytl jim ani příliš rozhovorů. Z těch několika málo čiší skromnost a silný pocit zodpovědnosti. "Bojím se vzít další práci a taky se bojím před každým představením," řekl v jednom z nich. "Jsem hodně nervní, ale je to taky o zodpovědnosti. Někdo roli bere lehčeji, jiný se trápí víc. Práci věnuji většinu svého času. Jsem ze staré školy - věřím tomu, že se máme prezentovat tím, co děláme na jevišti, v televizi a ve filmu. Za každého má mluvit jeho práce. Proč zrovna my herci máme být výjimka?"

Foto: ČTK

V hereckém nebi se opět přijímalo…

 

Motto: Ticho je před narozením, ticho je po smrti. Život je pouhý hluk mezi dvěma neprozkoumatelnými obdobími ticha… Isabel Allende

 

Se smrtí hrál dlouho Betla

Vladimír Dlouhý skonal pouhých deset dní po svých dvaapadesátých narozeninách, které už nestihl oslavit ve své oblíbené hospůdce. Přesto hodinu po oznámení jeho úmrtí tam na něj vzpomínali kamarádi a na otevřeném notebooku si promítali jeho fotografie. Dlouhý tam s nimi trávíval hodně času, možná až moc… Snad doufal, že v suterénní restauraci ho ta vyzáblá dáma s kosou, s níž hrál po léta hru na schovávanou, neobjeví.

 

 

Vladimír po sobě zanechal dva syny, čtyřletá dvojčata Jana a Jiřího, jejich matku a svoji družku Petru Jungmannovou, bratra Michala a další příbuzné, kamarády, diváky a známé. Své poslední představení Chvála bláznovství odehrál 11. května v Divadle Kalich. Spolu s bratrem Michalem exceloval a publikum bylo nadšené.

O jeho zdravotních problémech s rakovinou žaludku, věděl leckdo. Vždy však působil sebevědomě, jako by si svůj hrozivý stav nepřipouštěl. Jako by doufal, že když nebude o svých potížích mluvit a bude se dál chovat, pracovat a bavit jako by jich nebylo, nic se mu nestane.

 

 

Vladimír Dlouhý trpěl žaludečními potížemi od mládí a předloni podstoupil operaci, při které mu byla polovina žaludku odstraněna. Přesto se neřídil radami lékařů a žil dál naplno. V hospodách, které měl tak rád, se dokonce učil i texty.

Říkal, že má rád hlučnou samotu, a proto se nejvíc naučí v kavárnách a restauracích. A učil se opravdu na výbornou. Důkazem jsou ceny Thálie a Českého lva, které mu byly za jeho vynikající herectví uděleny.

 

 

Všem nám bude chybět nejen jako herec, ale i jako člověk. Nebe, ta prokletá cestovka bez zpáteční jízdenky, je letos opět královsky obohacena, ale přesto, že pro slzy sotva prohlédnu, tak vidím, že Vláďa je opět volný a šťastný, nic ho netrápí a hlavně: Už zase skáče přes kaluže…

 

 

Adéla Večeřová      

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář