Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro sousedky intelektuálky, znající co se děje v Akademii věd

15. 2. 2018

 

 

Je nekřesťanská nízkost věnovat k 75. narozeninám kardinála udání

Katolickou církví v Česku hýbe spor o kardinála Dominika Duku, který v dubnu oslaví 75. narozeniny a bude do rukou papeže skládat demisi. Křesťanští aktivisté ale dopisem žádají papeže Františka, aby mu neprodlužoval mandát. V dopisu signatáři například píší, že pozorují, že za dobu Dominikova působení došlo k výraznému sblížení trůnu a oltáře. Vyčítají mu i toto: „Příklon biskupa Dominika k nacionalismu a ke krajní pravici pak lze vidět nejen v jeho nekritické podpoře islamofobního prezidenta Miloše Zemana, ale také v jednoznačném odmítnutí solidarity s uprchlíky na Svatováclavské pouti v září 2017 anebo v blahopřejném dopise zaslaném předsedovi fašizující strany SPD Tomiu Okamurovi.“ Stěžují si také, že Duka má menší zájem o církev samotnou a že „nedávno také upřel pastorační péči komunitě LGBTQ katolíků v pražské diecézi“ atd. „Je nekřesťanská nízkost věnovat k 75. narozeninám pana kardinála darem udání dopravené tentokrát rovnou do Vatikánu. Pokud si vzpomene ta stovka katolíků na příklady ‚sbližování trůnu a oltáře‘, v husitském žargonu ornátů a komží, začal s tím už pozdější kardinál Beran, který sloužil Te Deum za Klementa Gottwalda po jeho zvolení prezidentem republiky v roce 1948. Potom to byly tisíce katolíků, kteří hledali cestu, jak žít ve víře a nestát se obětí komunistického režimu. Na jejich straně byli i kardinál Tomášek nebo pan Navrátil, jehož petici na obranu víry a církve, pokud si vzpomínám, podepsalo na 750 tis. signatářů,“ uvedl politolog. „Dnes se to moc nepřipomíná, mělo se na to v určité době zapomenout, protože za režimem uznanou peticí byla jen Charta 77. Mimochodem, tato petice se zastávala utlačovaných a odsuzovaných kněží, mezi kterými byl i Dominik Duka. Nevím, kdo je duchovní inspirací petice ‚100 katolíků‘, ale vypadá to na nějakou novou metamorfózu profesionálních petentů,“ dodal.

Dopis proti Dukovi zvedl ze židle spoustu lidí a mezi nimi i ekonomku Masarykovy univerzity Hanu Lipovskou, která ho označila za hanopis plný lží. Kardinál katolíky, kteří podepsali, podle Lipovské dráždí slovy, že za některé hodnoty jako vlast, pravda a rodina je nutné bojovat až do konce. „Pročítáme-li seznam signatářů, vidíme zmatenou společnost jako z Brueghelových obrazů. Spíše než o dopis ‚stovky katolíků‘ tak jde o dopis směsice převážně pražských protestantů všech vyznání a stran, požadujících hlavu katolického kněze. Z dějinné perspektivy nic nového,“ poznamenala, že jde zkrátka o standardní výkřik určený domácím druhům ve zbrani. „Nejedná se však ani o dopis udavačský, jak mnozí, které jeho text právem uráží, píší. Udavač referuje o pravdivé situaci. Tito signatáři však neudávají, ani nežalují. Oni lžou. Celý text stojí na lži. Lži bezostyšné a ubohé, která se ani nenamáhá předstírat, že by snad mohla mít ambice býti pravdou. Lži o člověku, jehož heslo zní ‚V Duchu Pravdy‘,“ komentovala Lipovská. Také v komentáři pro MF Dnes zmínila: „Jeden bod dopisu by však papeži přesto měl být postoupen: petenti si stěžují na varovná slova o islámu, která pronesl kněz a Dukův tajemník Milan Badal v reakci na vraždu kněze Jacquesa Hamela. Bylo by zajímavé sledovat reakci papeže Františka, který umožnil urychlení beatifikačního procesu s francouzským knězem zavražděným islamisty během bohoslužby,“ zmínila Lipovská. „Neznám pan Lipovskou, ale zdá se mi, že dosud nikdo celou situaci okolo denunciací kardinála Duky lépe nepopsal. Včetně odkazu na obrazy velkého nizozemského malíře, předpokládám Pietra Breughla, a jeho umělecký odkaz na téma ‚Tančit pod šibenicí‘…,“ komentuje Zbořil.

Za Duku se pak jiní katolíci postavili, mimo jiné přimluvit se u papeže chce i prezident Miloš Zeman. Ve čtvrtek na Barrandově uvedl, že se na papeže obrátí se žádostí, aby Dukovi mandát prodloužil. Prezident považuje Duku za výraznou osobnost a vlastence. Skupinu katolíků, kteří jsou proti Dukově setrvání ve funkci pražského arcibiskupa, označil za „pisklouny“. „Nevím, zda je dobrý nápad označit nepřátele pana kardinála za ‚pisklouny‘, nebo pištce. Ale protože podle Ústavy ČR, na kterou se dnes kdekdo odvolává, zastupuje prezident jako součást moci výkonné stát navenek, zdá se mi to být dokonce jeho povinností,“ uvedl Zbořil. „Jedno sto katolíků není celá země, a prezident ČR proto tímto aktem nehájí jenom Dominika Duku, ale i dobré jméno České republiky a církve, jíž je pan kardinál nejvyšší autoritou,“ dodal.

Celý článek na www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Hlavne-tridne-soudruhu-Haliku-Zdenek-Zboril-ma-co-rict-ke-vcerejsimu-Moravcovi-i-ke-sjezdu-CSSD-524932

 

Kněz, jenž sloužil mši za Zemana: Poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem… Kardinál Duka má široké srdce i pro ty, kteří toho hanebně zneužívají

15.02.2018 12:14

ROZHOVOR „To je ta mediální virtuální realita. Pro život běžného věřícího je celá tato petice bouří ve sklenici vody, pokud si jí vůbec povšimne. Za chvíli nebudeme vědět, že byla. Přijdou zase nové petice, petenti se budou recyklovat jako apoštolové na orloji,“ říká církevní právník, vysokoškolský pedagog a kněz Stanislav Přibyl.

Kněz, jenž sloužil mši za Zemana: Poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem… Kardinál Duka má široké srdce i pro ty, kteří toho hanebně zneužívají
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kardinál Dominik Duka a prezident Miloš Zeman

Otče, co říkáte dopisu „sester a bratrů katolíků s podporou dalších křesťanů i lidí jiných vyznání“ papeži Františkovi, který inicioval pan Bierhanzl a v němž vyzývají papeže Františka, aby neprodloužil arcibiskupu Dukovi funkční období? Kardinálův tajemník Milan Badal napsal, že se tito petenti chovají jako „svazáci“…

 

Anketa

Kdyby Markéta Šichtařová kandidovala v příštích prezidentských volbách, volili byste ji?

62%
15%
hlasovalo: 2477 lidí

 

My jsme nebyli zvyklí na užívání petičního práva v Církvi, přišlo nám, že Církev je hierarchická v tom smyslu, že shora dolů se udílejí pouze „befély“, ale není tomu tak. Podle Kodexu kanonického práva mají totiž věřící právo sdělovat pastýřům Církve své potřeby a také sdělovat jim své mínění ohledně toho, co je podle nich dobré pro Církev. Nicméně jsou zde stanoveny konkrétnější podmínky, za kterých se tak má dít. Petenti se mají vyjadřovat například podle svých znalostí či postavení – a jaké specifické znalosti či relevantní postavení mají tyto „sestry a bratři“? Hlavně je také podle kodexu třeba šetřit úcty vůči pastýřům a brát ohled na důstojnost osob. To zní jako nebeská hudba, zatímco petice je v tomto ohledu velmi kakofonická.¨

Pojďme si blíže rozebrat ten dopis. Dle autorů „došlo k výraznému sblížení trůnu a oltáře“. Zmiňují národní pouť ve Staré Boleslavi v září 2011, kam biskup Dominik pozval tehdejšího prezidenta Václava Klause. V listopadu 2015 Dominik Duka sloužil mši za prezidenta Miloše Zemana „v místě jeho letní rezidence, a to jen pár dní poté, co Zeman vystoupil na jednom pódiu s tehdejším lídrem českého xenofobního hnutí Martinem Konvičkou“…

Když se sbližuje trůn „správného“ prezidenta s oltářem „správného“ arcibiskupa, je to v pořádku. Blízkost Dukova předchůdce s předchůdcem Václava Klause se brala za samozřejmou. O spojení trůnu a oltáře nebylo tehdy ani slechu. Projev Václava Klause ve Staré Boleslavi byl vyjádřením konzervativního přístupu ke světu, který u něj sice nemá přímé křesťanské základy, avšak velmi dobře vyjadřuje Klausův myšlenkový posun v době prezidentování oproti jeho premiérské periodě. Lze si dohledat, jak věřící, kteří byli po celá léta vyškolování v odporu vůči Klausovi, spontánně tleskali. Najednou zjistili, že ten Klaus je jejich. Je to snad silné přirovnání, ale trochu mi ta situace připomněla památný Velehrad 1985.

A modlit se za státníky je příkaz, daný například svatým Pavlem v listu Timoteovi: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby […] za vládce a za všechny kdo mají v rukou moc.“ To bylo v době, kdy veřejná moc křesťany likvidovala, ale oni se právě za tyto vládce modlili. Kdo toto nepochopí, nemůže poznat skutečné křesťanství v tom Ježíšově velikém: „Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Sám jsem po znovuzvolení současného prezidenta sloužil votivní mši za vrcholného představitele státu, ale jméno Miloš jsem si netroufal v přímluvě vyřknout. To bych se bál, holt jsme v Praze, a poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem jsme si už užili před pěti lety. Sloužil bych mši i za toho druhého pána, kdyby ovšem ráčil zvítězit.

Příklon arcibiskupa Duky „k nacionalismu a ke krajní pravici pak lze vidět nejen v jeho nekritické podpoře islamofobního prezidenta Miloše Zemana, ale také v jednoznačném odmítnutí solidarity s uprchlíky na Svatováclavské pouti v září 2017, anebo v blahopřejném dopise zaslaném předsedovi fašizující strany SPD Tomio Okamurovi,“ píše se dále v dopise...

Mne vždycky fascinuje, když je člověk osočován z takzvaného „nálepkování“, a to právě přívrženci myšlenkového paradigmatu našich petičníků. Tady máme hned několik nálepek na oplátku z jejich strany: „xenofobní“, „nacionalismus“, „krajní“ pravice, „islamofobní“. Ale na uklidněnou: největším nálepkovačem byl kdo? No ten, co onálepkoval některé jako „psy“, jimž se nemají dávat svaté věci, jiné jako „svině“, jimž se nemají házet perly, jiné zase za „pokrytce“, „obílené hroby“ nebo „plemeno zmijí“. Ono to asi s tím nálepkováním bude trochu složitější.

Autoři dopisu kardinálovi vyčítají, že Dominik Duka se podílel na knize Jedenáct kardinálů o manželství a rodině, „zaujímající velmi striktní stanovisko ohledně pastorace rozvedených a znovusezdaných katolíků. Nedávno také upřel pastorační péči komunitě LGBTQ katolíků v pražské diecézi“...

Dokonale striktní a rigidní, vskutku nemilosrdný byl svatý Jan Pavel II. V adhortaci „Familiaris consortio“ uvádí, že církev potvrzuje svou praxi, opírající se o Písmo svaté, a nepřipouští k eucharistickému stolu věřící, kteří po rozvodu znovu uzavřeli sňatek. Kdyby byli připouštěni k eucharistii, uváděli by se podle Jana Pavla věřící v omyl a zmatek ohledně učení Církve o nerozlučitelnosti manželství.

Znám katolíka, který si chtěl vzít pravoslavnou, ale ona si nebyla ještě zcela jistá, a tak navrhla, že by se mohli vzít u pravoslavných, aby se pak mohli eventuálně rozvést. Tak to je to úžasné milosrdenství nesjednocených východních církví v praxi. Ohledně LGBTQ snad jen to, že pastýřskou péči nikdo nikomu nemůže upřít jako jednotlivci, pokud po spáse a životě z víry opravdu touží. Ale institucionalizované skupiny, které nesouhlasí s naukou církve, nemá smysl pastýřsky vést, pokud nepřilnou k tomu, co Církev učí.

 

 

Co říkáte tomu, že signatáři dopisu doufají v nástupce, „který by se nebál například opustit honosný arcibiskupský palác (který sídlí v těsné blízkosti Pražského hradu a tedy přímo svádí k sbližování trůnu a oltáře) a odstěhoval se mezi normální pracující lidi. A tak by naplnil Tvoji výzvu: ‚Buďte pastýři s vůní po ovcích‘.“

Výmysly o biskupech v panelácích patřily do arzenálu latinskoamerické teologie osvobození, která způsobila v tamních zemích masivní odpad od víry. Teď se zase sny o polidštěných biskupech reimportovaly do Evropy, jak vidno. Arcibiskup si palác do hrobu nevezme, v paláci je však možnost setkávat se s lidmi asi větší než v panelákovém dva plus jedna, že? A zrovna málokdo z našich hierarchů se tolik setkává s nejrozmanitějšími lidmi jako kardinál Duka. Zdá se, že ho to přímo nabíjí. Třeba z něj jde i ta kýžená ovčí vůně, já jsem si ještě pořádně nepřičichl.

„Netoužíme jen po personální výměně a uspíšení jmenování nového pražského arcibiskupa po Dukově rezignaci, ale po revoluci lásky a něžnosti, která by z církevní hierarchické struktury znovu vytvořila živoucí a láskyplné společenství bratří a sester, pospolitost, která je vždy ochotna pomoci těm nejslabším, zraněným, lidem na okraji i celému stvoření,“ napsali na závěr. Potřebuje církev takovou revoluci?

Církev potřebuje revoluci víry. Všimněme si, že slova jako Bůh, Ježíš Kristus, evangelium a podobně se jaksi nekonají. Místo toho ten ideologický kýč „lásky a něžnosti“, k tomu pak hantýrka německých progresivistických teologů ze 70. let – úplně to vidím před sebou: „lebendige und liebevolle Gemeinschaft Schwestern und Brüder (to by Němci takhle otočili, ty sestry samozřejmě napřed)…“ A vůbec: zdá se, že slýcháme v samotné Církvi málokdy řeč o Trojici, o spáse, vykoupení, vtělení, věčném životě. Tady je třeba přiznat, že si za toto zamlčování pravd víry Církev může sama. Proto pak ta náhražková zpolitizovaná témata.

Co říkáte tomu, kolik mediální pozornosti vyvolala akce, které se zúčastnilo deset lidí a dopis, který podepsalo asi sto lidí?

To je ta mediální virtuální realita. Pro život běžného věřícího je celá tato petice bouří ve sklenici vody, pokud si jí vůbec povšimne. Za chvíli nebudeme vědět, že byla. Přijdou zase nové petice, petenti se budou recyklovat jako apoštolové na orloji.

Jakou podporu má podle vás kardinál Duka mezi českými věřícími?

To zní jako otázka na podporu politika. Ale arcibiskup není politik, který by potřeboval podporu. Výstižně ale řekl generální vikář pražské arcidiecéze a čerstvě jmenovaný biskup Zdenek Wasserbauer na Zelený čtvrtek, že pan kardinál Duka potřebuje především porozumění. Jinak pro nás kněze je pan kardinál docela „user friendly“, neboť noční telefonáty, koberečky a výhružné dopisy se nekonají. Má velmi široké srdce, a to bohužel i pro ty, kteří si takovou velkorysost nezaslouží a velmi hanebně ji zneužívají.

*  *  *

R.D. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., JCD., Th.D. (* 18. listopadu 1966 Praha) je český katolický kněz, vysokoškolský pedagog a teolog, vědecký pracovník, odborník na církevní právo a autor řady publikací. Je příznivcem tradiční liturgie a slouží v ní bohoslužby v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově.

 

 

 

autor: Lukáš Petřík

 

 

Byl Drahoš důstojným soupeřem Zemana?

Po sečtení hlasů druhého kola prezidentských voleb ihned začala diskuse, proč Zeman porazil Drahoše. Zemanův tábor samozřejmě slavil. Pokud se někdo domníval, že tábor Drahoše bude hledat zejména příčiny porážky, hluboce se mýlil. Všichni jeho obdivovatelé se pustili do hledání něčeho, čím by přes porážku vyzvedli zásluhy svého favorita. A věřte nevěřte, opravdu to »něco« našli. Doslova se nadšením zalykali a stále zalykají, jakým ohromným úspěchem je zisk hlasů úplně neznámého politického nováčka, jakým Jiří Drahoš byl. Vždyť získal jen o 152 tisíc hlasů méně než prezident. A to v minulosti, pokud vím, nebyl ani zastupitelem své rodné obce Jablunkova.

 

 

 

Chápu, že v případě jakéhokoliv neúspěchu se každý snaží najít nějaké »polehčující okolnosti«, ale neměla by chybět alespoň špetka objektivnosti?

Každý soudný a objektivní občan naší země musí uznat, že Miloš Zeman neporazil jen Jiřího Drahoše. Kdyby to byl jediný soupeř, dovolím si odhadnout, že by zvítězil v procentech poměrem 80:20. Miloš Zeman totiž musel porazit zejména neskutečné množství dalších soupeřů. Připomeňme si alespoň některé.

Nekonečná řada předních politiků většiny politických stran a uskupení napadala, pomlouvala a špinila našeho prezidenta. Zároveň se jednalo o politiky, kteří měli zelenou ve většině sdělovacích prostředků. Příklad – pamatuje snad někdo, že by v posledních měsících v televizi některý den nevystoupil pan Kalousek? Jednalo by se o nepředstavitelnou výjimku.

Zvláštní rozbor by zasloužila vystupování různých politologů, sociologů a nevím jakých hluboce teoreticky uvažujících lidí, kteří se denně otírali o prezidenta republiky. Nabyl jsem dojmu, že máme uvedené teoretiky výhradně pravicového a antizemanovského zaměření. Proč? V podstatě nikdo s odlišným názorem nebyl sdělovacími prostředky puštěn ke slovu.

Pozadu v pomlouvačné kampani proti prezidentu Zemanovi nezůstali ani naši umělci. Jen si uvědomme, kolik známých tváří se rvalo ne za zvolení Drahoše, i pro ně byl neznámým akademikem, ale za nezvolení Zemana.

Samostatnou kapitolu by zasloužili naši novináři. Většina z nich snad ani nezná význam slova »objektivita«. Z píšících si neodpustím připomenout Alexandra Mitrofanova. Z něj doslova čišela nenávist vůči naší hlavě státu. Například při čtení jeho bezprostředního komentáře po předvolební debatě na Primě na internetu (v Právu zveřejněn nebyl), kde hodnotil Jiřího Drahoše jako »něco mezi nebem a zemí« a Miloše Zemana posílal zpět na Vysočinu, jsem nabyl dojmu, že není při smyslech. Ale byl to jen dojem.

Nejvíce mě však zarážela angažovanost veřejnoprávní České televize. O její objektivitě a vyváženosti nemá cenu psát. Je jí minimum. V případě předvolebních akcí a vystupování vůči prezidentovi republiky v neobjektivnosti a demagogii byl nedostižný zejména Václav Moravec. Proto asi nebyla náhoda, když moderování dialogu kandidátů před druhým kolem voleb, na který na základě výzvy pana Drahoše Miloš Zeman přistoupil, odmítl. Také jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas, aby se Rada České televize začala zabývat vysíláním neobjektivních, nevyvážených a jen vyvoleným hostům stranících pořadů zejména v oblasti zpravodajství, událostí a komentářů. Pokud toho nebude schopna, mělo by se zvážit nové složení rady.

Domnívám se, že výše uvedené příklady neoficiálních soupeřů Miloše Zemana ukazují, že Jiří Drahoš nebyl tou rozhodující osobností volby prezidenta.

Po prohraných volbách pan Drahoš slíbil svým voličům, že veřejný život nemíní opouštět a »pojede dál«. Pravděpodobně uvažuje o kandidatuře ve volbách do Senátu. Má-li opravdové přátele, měli by ho upozornit, že by ho v takovém případě nečekal volební boj s programem »všichni proti Zemanovi«. Tam by už byl opravdu jen sám za sebe. V lepším případě s podporou nějaké strany typu TOP 09. Zájem jiných stran o něj jsem zatím nezaznamenal.

Něco bych však přece jen u Jiřího Drahoše vyzvedl. Jeho prognostické schopnosti. Dokázal odhadnout, že slavit po druhém kole voleb nebude mít možnost, a proto vítězství oslavil s předstihem již po výsledcích v kole prvním.

Bedřich CHASÁK - zdroj: 

http://www.halonoviny.cz/articles/view/47079243

 

 

 

 

 

„Prezident Drahoš“ na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu? Zemanův soupeř dorazil do Blesku a začaly se dít věci. Redaktorka ho musela poučit o jedné zásadní věci

25.01.2018 12:29

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš po první debatě s Milošem Zemanem dorazil do studia webu Blesk.cz a svou kampaň proti prezidentovi nezvykle přiostřil. Nazval jej politikem mafiánských struktur.

„Prezident Drahoš“ na srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu? Zemanův soupeř dorazil do Blesku a začaly se dít věci. Redaktorka ho musela poučit o jedné zásadní věci
Foto: Vít Hassan
Popisek: Jiří Drahoš po prvním kole prezidentských voleb

Nejprve Drahoš odmítl, že by úterní debatu prohrál, jak konstatovali i někteří jeho příznivci. „Já bych řekl, že jsem rozhodně neprohrál. Myslím si, že pro řadu lidí jsem zůstal argumentačně věcný, nelhal jsem, nevymýšlel jsem, nenálepkoval jsem, já jsem spokojen,“ řekl doslova.

Na začátku debaty byl prý nervózní, protože jej rozhodila nepohodlná křesla na pódiu. „Křesílka, která nám tam naservírovali, byla hrozná. Já jsem prostě nevěděl, jak si mám sednout. Ať jsem seděl, jak jsem seděl, tak jsem do toho zapadal. Možná to vyhovovalo Miloši Zemanovi, který tam do toho zahučel dozadu a rozvalil se. Já nejsem zvyklý takto sedávat,“ vysvětloval.

A pak už se pustil do svého soupeře. Ten je podle Drahoše v politice nějakých třicet let, takže je nevyhnutelně symbolem toho, co bylo.

 

Anketa

Která manželka prezidentského kandidáta ve vás vzbuzuje větší sympatie?

hlasovalo: 8839 lidí

 

„Je to člověk, který evidentně není schopen vést tento stát směrem k budoucím výzvám a problémům,“ vzkázal. Volby tedy podle něj nejsou soubojem koncepcí, ale soubojem minulosti s budoucností.

„Je to politik opoziční smlouvy, mafiánských struktur, přeběhlíků a tak dále,“ popsal „zemanovskou“ minulost.

Pak mu redaktoři položili rychlý test, kterým měl vyvrátit názory kritiků, že není na politickou funkci prezidenta dostatečně připraven.

Hned první dotaz, věnovaný Zdeňku Bakalovi a OKD, zodpověděl pozoruhodně, smotal totiž dohromady privatizaci OKD a MUS Most a vážně tvrdil, že o privatizaci OKD nerozhodovala vláda Stanislava Grosse, ale vláda Miloše Zemana. Na závěr ale připustil, že to, že Zdeněk Bakala nájemníkům sliboval odprodej bytů a pak slib nedodržel, od něj nebylo hezké.

Pak obvinil Miloše Zemana, že mu nejde o zemi, ale „hraje si nějaké své hry“, což se projevilo i tím, že dal i druhý pokus k sestavení vlády Andreji Babišovi. On sám, jak slíbil, „nebude Ústavu ohýbat“.

Na ožehavou otázku přesunu velvyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma začal ujišťovat, že s Izraelem sympatizuje a je rád, že s ním má Česká republika dobré vztahy, ale v této otázce musíme podle něj zvažovat i roli Palestiny, která si na Jeruzalém také dělá nárok. „Nevím, jestli je rozumné přilévat olej do ohně tím, že tento problém otevřu,“ myslí si. Když si moderátor ověřoval, zda tedy odpovídá ano, či ne, Drahoš vypálil: „Odpověď je: zvážit podle situace.“

Pak byl tázán na tři lidi, kteří by měli dostat státní vyznamenání. Drahoš začal kličkovat, že nechce, aby se o něm dopředu říkalo, že někoho favorizuje. Po naléhání jmenoval Jiřího Grygara, člena svého týmu poradců.

Když byl v souvislosti s kauzou bývalého pražského imáma, obviněného z terorismu, dotázán, zda považuje za důležitější náboženskou toleranci, nebo bezpečnost, ujistil, že bezpečnost.

Pak ujistil, že by v případě nové snahy o zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví „některé z nich vetoval“, třeba stokorunový poplatek pro lidi pod životním minimem. Na námitku redaktorů, že není možné si vybrat část z návrhu zákona, musí se vetovat jako celek, Drahoš začal vysvětlovat, že to byl jen příklad. „Musel bych ten návrh vidět, nepodsouvejte mi tu něco,“ protestoval.

Sexuální obtěžování? Podle Drahoše je to problém a je třeba mu zabránit. Třeba americká kampaň MeToo je však podle něj už „příliš vyostřená“.

Následovala ožehavá otázka: „Pokud byste dostal pozvání na sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, přijal byste ho?“ „Otázka účasti na jakýchkoliv takových akcích je věc dohody s vládou,“ odpověděl prezidentský kandidát. Pak dodal, že jeho osobní postoj k návštěvě Sudetoněmeckých dnů je „neutrální“.

Pak přiznal, že je zaskočen otázkou, zda by jmenoval velvyslance v Kosovu. „Je to věc ministerstva zahraničí. Pokud by mi navrhlo jmenování velvyslance do Kosova, tak bych jeho jmenování zvažoval, to je všechno, co k tomu v tuto chvíli mohu říci.“

Redaktorka mu objasnila, že diplomatický status českého zastupitele v Prištině není tak úplně vyjasněný, vzhledem k přetrvávající otázce, zda Kosovo vůbec je státem. „Pokud by to vláda navrhla, tak bych to bral vážně,“ odpověděl Drahoš.

Když mu moderátorka naplno vysvětlila, že Kosovo pro mnohé vůbec státem není, Drahoš bezelstně přiznal: „Já tohleto v tuto chvíli nemám promyšlené.“

 

 

 

autor: jav

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Křesťanský filozof: Drahoš pod humanistickou maskou dal jasně najevo, že migraci vítá. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti

24.01.2018 4:42

ROZHOVOR „Drahoš dal jasně najevo, že migraci vítá. Jako ‚vzdělanec‘ a akademik k tomu bryskně přičiní řadu důvodů. Z jeho prohlášení je jasné, že až dojde na lámání chleba – a to se vzhledem k žalobě na státy V4 rychle blíží – obrátí se proti těm, kdo se k migraci postaví odmítavě. Před volbami bude všemožně kličkovat, ale jeho ideologická příslušnost dovoluje jasnou predikci – v krizovém okamžiku prodá zájmy českého národa nadnárodním, globálním investorům,“ říká filozof Roman Cardal, který studoval filozofii a teologii na Lateránské univerzitě v Římě a SFD v Bologni.

Křesťanský filozof: Drahoš pod humanistickou maskou dal jasně najevo, že migraci vítá. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti
Foto: Archiv RC
Popisek: Filozof Roman Cardal

Podle kněze a teologa Tomáše Halíka padl v prvním kole voleb mýtus neporazitelného Zemana. „Nadcházející zápas dvou kultur – džetlmenství a barbarství – ukáže nám samým i světu, jaká je kvalita našeho národa, zač Češi stojí a jakou budoucnost si zaslouží,“ uvedl Halík. Co o těch slovech míníte?

Pan Halík mi mluví přímo z duše. Soudný člověk si skutečně uvědomuje, že v nadcházejících prezidentských volbách jde též o zaujetí zásadního stanoviska ke stále nevybíravějším útokům proti našim svobodám a národním zájmům ze strany Bruselu a o uchování kulturního a náboženského dědictví našich předků, za nějž bylo během pohnutých českých dějin přineseno nemálo obětí. Džentlmen se bruselskému nátlaku dokáže statečně postavit, barbar vydá naši zemi pod kuratelu cizí moci. Zvěst o neporazitelnosti Zemana se ke mně nedostala. Nevím, odkud se vůbec vzala. Nelze se vyjadřovat k věci, která možná nikdy neexistovala. Jestli něco padlo, pak spíše starý mýtus o tom, jakému pánu Halík slouží. Ten, o němž káže při mších, jím asi nebude.

„Všichni cítí, že se hraje o hodně. Zeman reprezentuje stranu, která se obává o bytí národa i civilizace. Protistrana se děsí, že ztratíme příslušnost k Západu. Zeman vzdoruje cílevědomému tlaku bruselských elit na to, co lidé zdravého rozumu vnímají jako sebedestrukci Západu. Lidem s ideologicky vyšinutým rozumem se tím definitivně zprotivil. V bublině politické korektnosti pak vidí Západ jako za Reagana. Jako to dubisko, bez nějž nás spolkne šelma z Východu. Je to postoj stereotypního, povrchního, a především neinformovaného myšlení, které odmítá vzít na vědomí, že se Západ dialekticky zvrtnul v Antizápad a že Rusko není totalitní. Tady leží i podstata sporů o Zemana,“ řekl oproti tomu klasický filozof Jiří Fuchs. Co si myslíte o tomto názoru?

S názorem Jiřího Fuchse nemohu, než souhlasit. Je vysloven z perspektivy člověka, jehož myšlení má nesporné filozofické kvality. Dovolím si k jeho postoji připojit malou poznámku. V knize Pochopit Evropu historik Christopher Dawson tvrdí, že úkolem politiků je nalézat řešení povstalých společenských krizí a ve zjednodušené formě je obhajovat před veřejností. Současní západní politici v tomto směru žalostně selhávají. Nejenže závažné krize neřeší, nýbrž svým jednáním je dokonce vyvolávají a prohlubují. Dawson také dobře chápe, že se za politickými ideologiemi vždy skrývá i určitá filozofie, určitý pohled na povahu skutečnosti a člověka.

Jaká filozofie a jaká ideologie?

Na Západě dnes vládnou ideologie multikulturalismu, genderu a lidskoprávní agenda, o nichž se hovoří politicky korektním jazykem. Kvalitní filozof nemá potíž vynést na světlo vnitřní rozpory těchto postmoderních ideových konstruktů a objevit jejich chatrnou filozofickou kostru. Dospívá v tomto tématu ke spolehlivému vědění, které ho vede k zaujetí negativního stanoviska vůči projevům soudobého agresivního „humanismu“. Nelze mluvit o opravdovém vzdělání, pokud člověku nezprostředkuje kritický vhled do uvedených skutečností. Proto je vskutku paradoxní a pikantní, když komentátoři a političtí analytici rozdělují voliče na vzdělané a nevzdělané.

V jejich pohledu jsou nevzdělaní samozřejmě ti, kdo si dovolí vznést pochybnost nad lidskoprávní humanizací našich politických institucí a našich osobních životů. Přitom stačí jen pár sokratovských otázek namířených na ospravedlňující důvody levicově-liberální ideologie a na legitimitu počínání v ní kovaných „vzdělanců“ a politiků a namísto racionálních odpovědí se nám dostane nadávek typu xenofob, fašista, nacista, extremista, fundamentalista a tak dále. Někdy se to také označuje jako hate free culture. Ve skutečnosti se jedná o politování hodnou brain free subculture. Považovat něco takového za vzdělání je příkladem mimořádné pomatenosti.

Když jsme u těch „vzdělanců“, tak Jiří Drahoš podpořil výzvu vědců, kde například čteme, že „o imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali“, či že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“ a „muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy a „že v naší zemi je rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím“. Co na to říkáte?

Hezky se to poslouchá a člověku při tom vlhnou oči. Je to celé k pláči. Již tato krátká citace může sloužit jako příklad nebezpečné demagogie oblečené do hávu vřelé lidskosti. Podívejme se na ni podrobněji.

Strategie Drahošova vyjadřování je jasná – nejprve je třeba ukázat, jak ošklivě kritikové migrace smýšlejí o příchozích příslušnících jiných kultur. To vrhá negativní světlo na ně samotné. Neschází samozřejmě typické humanistické poučení – migranti jsou lidské bytosti. Pak už stačí pracovat s kontrasty, které spolehlivě vyvolají potřebné emoce: lidské bytosti versus škodná zvěř, parazité, příživníci, násilníci, prznitelé, vrazi, špína. Nota nepřijatelného extremismu je nápadně zdůrazněna myšlenkovou chybou, kterou rozpozná i prvňáček: nepřátelé vstřícné migrační politiky házejí všechny muslimy do jednoho pytle. Jaká to ohavná nespravedlnost!  Lidé, na něž se uvedená slova vztahují, nemohou být nic jiného než etničtí a náboženští nesnášenlivci. Po takové rétorické smršti přejde každého chuť i odvaha vznést jen nepatrnou obhajobu obav lidí, kteří migrační politiku Bruselu nesdílejí. Jejich obavy jsou odbyty jako zbytečné. Dobře vybraní experti je kvalifikují jako iracionální strach z neznámého. Ten se dá úspěšně léčit. Nejlepším terapeutickým ústavem pro léčbu této psychické choroby je nápravné zařízení vyššího stupně. Když je ve čtenářích či v posluchačích vyvolán dostatečně silný odpor k nechutným extremistům, přicházejí slova z nejušlechtilejších pater humanismu – „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“. Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka: měli bychom jim otevřít brány a zavřít oči a ústa.

 

 

Jak tedy podle vás čelit této ideologické strategii?

Aktivací ideologicky nezkorumpovaného rozumu. Obavy z důsledků muslimské migrace se nezakládají v manipulaci s fakty, která je odpůrcům legalizovaného nelegálního přistěhovalectví nečestně předhazována. Islám neguje svobodu vyznání, rovnost mezi mužem a ženou, nečiní rozdíl mezi sférou náboženskou a sekulární. To vše frapantně koliduje se základními demokratickými principy a nese znaky totalitní ideologie. Kdo brání islám, kdo ho vydává jen za jedno z mnohých náboženství zasluhujících respekt, nutně hájí i tyto jeho zásady, čímž podkopává demokracii. Karty se tedy překvapivě obracejí.

Jak se karty obracejí?

Naši vzoroví demokraté jsou ve skutečnosti hrobaři demokracie. A nic nepomůže trapné mlžení se „správnou interpretací islámu“. Jakou interpretací chcete obhájit, že islám neobsahuje výše uvedené principy? Jakým magickým kouzlem odstraníte jejich neslučitelnost s tím, co leží v samotné podstatě demokratického stylu myšlení a života? Samozřejmě že se to nemůže podařit jinak než překrucováním. Experti na tuto špinavou práci se vždycky najdou. Kdo se před oficiální verzí mírumilovného islámu nepostaví do pozoru, na toho se vyrukuje s výhrůžkami a trestněprávními postihy. Je dobré si uvědomit, na jaké straně v této věci pan Drahoš stojí, a podle toho také volit.

Drahoš se též kladně vyjádřil k možnosti přijmout 2 600 uprchlíků podle kvót. „Otázka je, jak budou po jedněch migračních kvótách následovat další. Určitě v desetimilionovém množství nemůže být problém mít tady, myslím, že podle těch kvót, ke kterým jsme se zavázali, že to je asi dva tisíce, dva a půl tisíce migrantů, ale to ten problém neřeší,“ prohlásil Drahoš...

Člověk, který nemá v otázkách migrace zábrany myslet ideologicky, postrádá v této problematice důvěryhodnost. Jak jsme viděli, Drahoš si osvojil slovník typický pro multikulturní globalisty. Jeho cílem není pojmenovávat věci pravdivě, nýbrž dehonestovat protivníky a vyšachovat je z politické hry. Je proto třeba hledět za konkrétní výroky pana Drahoše a uvědomovat si, že za nimi vězí doktrína současných humanistických světlonošů. Pan Drahoš jistě nemá s multikulturalismem žádný problém. Jak to můžeme vědět? Protože s ním nemají problém zastánci multikulturalismu. Je naopak jejich koněm, na něhož sázejí a umetají mu cestičku k volebnímu vítězství. Multikulturalisté mají plány, jejichž realizaci pan Drahoš nebude překážet. Řekl bych, že dokonce ochotně přiloží svou ruku k dílu.

A co pro nás tedy Drahošovi přátelé a podporovatelé chystají?

To, co odpovídá jejich ideologii. Přepsání starého kulturního paradigmatu západních evropských zemí, odstranění nenáviděné kulturní a rasové homogenity jednotlivých států, likvidaci národních identit, definitivní demontáž tradičního pojetí rodiny. Chtějí nás mermomocí osvobodit od všech těchto forem „útlaku“. Komu jsou tyto cíle multikulturalistů lhostejné, může dát panu Drahošovi klidně svůj hlas. Sklidí za to potlesk „skutečné elity národa“. Ani Piráti se za něj nebudou stydět.

Mohli bychom o těchto tématech dlouho uvažovat, ale nastíním zde jen jednu myšlenku. Český jazyk je nádherný artefakt, který byl vytvořen našimi předky a byl postupně předáván z generace na generaci. Jazyk je sice odlišný od myšlení, avšak není od něj oddělitelný. Do značné míry podmiňuje naše chápání světa. Čeština představuje duchovní vlastnictví jazykové komunity, kterou můžeme nazvat českým národem. Duchovní vlastnictví dnes podléhá právní ochraně, jeho zcizení je nepřípustné. Proč naši politikové nebojují v souladu se zákonem za ochranu českého jazyka? Copak nepatří k našemu nejcennějšímu duchovnímu vlastnictví? Každé naše jiné duchovní vlastnictví ho nezbytně předpokládá. Zákon takový přístup vyžaduje. Pak se ovšem vynořuje další otázka: nebylo by absurdní chránit duchovní vlastnictví a zbavit ochrany jeho producenta, což je v tomto případě český národ? Stejná úvaha platí pro všechny národy s jejich jazyky. Kdo chce volit pana Drahoše, měl by si nejprve promyslet i tyto souvislosti.

Jiří Drahoš též podporuje, aby Česká republika přijala euro do čtyř let (zatímco Miloš Zeman říká, že je pro přijetí eura až v případě, když Řecko odejde z eurozóny). Navíc víme, že ČR schválila za Nečasovy vlády přistoupení k ESM, čili závazek, že bude ručit zhruba 350 miliard korun za krachující státy EU. Není to riziko? S problémem přijetí eura pak souvisí celá řada jiných problémů…

To je otázka pro ekonomy a já nejsem ekonom. Přesto se k otázce vyjádřím, protože uplatnění pouze ekonomického hlediska by zde bylo neblaze reduktivní. Jestliže Evropská unie představuje tak závažná nebezpečí, z nichž jsme některá právě naznačili, bylo by nesmyslné podporovat kroky, které by naši další integraci do struktur EU posílily. Přijetí eura by ale bylo právě takovým krokem. Proto je ho třeba jednoznačně odmítnout, a to i za cenu, že by to mělo negativní ekonomické dopady. Nadřazovat ekonomické zájmy širším a základnějším zájmům národním, kulturním, antropologickým a tak dále by bylo perverzní. Také je třeba mít na paměti, že řada ekonomů poukazuje na negativní dopady případného přijetí eura. Bylo by dobré jim popřát větší prostor, a naplnit tak požadavky otevřené diskuse. Té se ale přátelé Bruselu a naší manipulativně deklarované přináležitosti k Západu bojí jako čert kříže.

Miloš Zeman je znám, že svými prohlášeními tlačil na politiky, kteří by třeba i byli pro přijetí kvót, aby nakonec byli proti. Stejně tak on svou celosvětovou publicitou do jisté míry zajišťuje, že imigranti do naší země nechtějí, protože ji považují za nepřátelskou k imigrantům. Myslíte si, že Drahoš může mít podobně mobilizační potenciál na obranu naší země před ilegální imigrací? Z toho, o čem jsme hovořili, asi Drahoš tohoto podle vás schopen nebude…

Drahoš dal jasně najevo, že migraci vítá. Jako „vzdělanec“ a akademik k tomu bryskně přičiní řadu důvodů. Z jeho prohlášení je jasné, že až dojde na lámání chleba – a to se vzhledem k žalobě na státy V4 rychle blíží – obrátí se proti těm, kdo se k migraci postaví odmítavě. Před volbami bude všemožně kličkovat, ale jeho ideologická příslušnost dovoluje jasnou predikci – v krizovém okamžiku prodá zájmy českého národa nadnárodním, globálním investorům. Pro ně je migrace důležitým prostředkem k naplnění jejich šílené utopie nové Evropy a nového evropského člověka. Spoléhají přitom na zideologizované a prodejné české kolaboranty. Jejich nářek nad ostudností nehumánního postoje „nevítačů“ bude sílit. Nezapomeňme však, že se za jejich líbivou humanistickou maskou skrývá velmi konkrétní kalkul, který se dá vyjádřit obratem „migranti, to jsou mý granty“.

 

 

Kdo z obou prezidentů lépe obstojí před tlakem EU na přijetí Dublinu IV, tedy nové směrnice Bruselu, která má centralizovat azylovou politiku a zajistit přerozdělování uprchlíků? 

Z toho, co jsme řekli, to plyne naprosto jasně. Zeman představuje určitou garanci našich národních zájmů, Drahoš je trojským koněm multikulturních globalistů, kteří mají k našemu národu vztah jako vegetarián k tlačence. 
 
Hrozí ovlivnění našich voleb z Ruska, jak o tom hovoří Jiří Drahoš? BIS to dementovala:

To je typický příklad demagogie multikulturalistů. Autentickým obavám se vysmívají, ale umělé a nepodložené strachy vyvolávají. Vyznavači lživé ideologie ani jinak postupovat nemohou.

Co byste vzkázal voličům?

Je mi jasné, že většina Čechů, kteří tvrdě pracují a nemají čas se zabývat povahou ideologie multikulturalismu, se při svém rozhodování bude muset poohlédnout ještě po jiných motivech. Dovolím si nabídnout jeden malý návod. Média, která systematicky lžou o migraci – nejprve nás zahlcovala zprávami o uprchlících z oblastí válečného konfliktu, poté byla nucena přiznat, že většina příchozích jsou migranti ekonomičtí, vytrvale skrývají identitu pachatelů trestných činů, jejichž nárůst na Západě je astronomický, nechutně útočí na každého kritika migrace a multikulturní ideologie a tak dále –, podporují před volbami jednoznačně pana Drahoše a nešetří invektivami na adresu současného prezidenta Miloše Zemana. Není to docela jasné znamení? Kdo má uši k slyšení, slyš. Kdo má rozum k přemýšlení, přemýšlej. Už nemám nic, co bych k tomu dodal.

Jak tipujete výsledek druhého kola? 

Obávám se, že vyhraje Drahoš. Ale doufám, že vyhraje Zeman.

Je něco důležitého, co v souvislosti s prezidentskou volbou nezaznělo?  

Nezazněla spousta důležitých věcí. Co však bylo řečeno, by mělo přemýšlivým čtenářům stačit. 

 

PhDr. Roman Cardal, Ph.D. (* 7. prosince 1965) je český filozof. Přednášel filozofii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval také filozofii a teologii na Lateránské univerzitě v Římě a SFD v Bologni. Zabývá se především theodiceou a metafyzikou. Vydal knihu Bůh ve světle filosofie (2005), dále Identita a diference. Systematický kurz ontologie (2012), Čtyři milníky politické filosofie (2010), Vybrané otázky z filosofie (2008). Přednáší pro Academia Bohemica a vysokou školu Cevro institut.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Věděl(a) jsi před půl rokem, že nějaký Drahoš existuje?

Znáš jeho skutečné názory na cokoliv? (Nikoliv to, co mu poradí mediální poradci, aby řekl).

 

Přeješ si, aby český průmysl prosperoval tím, že bude dodávat investiční celky do Ruska, Číny a dalších zemí, nebo si přeješ, aby to místo nás dodávalo Německo, USA, a další, jak se dávno děje poté, co jsme vyklidili po roce 89 svoje tradiční trhy? Nyní máme možnost získat alespoň část zpět. Pokud někdo protestuje proti tomu, aby ČR získávala zakázky v Rusku, Číně, ale zároveň mu vůbec nevadí, že je pak získá Německo nebo USA, čí zájmy pak vlastně hájí?

 

Drahoš podepsal před půl rokem tzv. Výzvu vědců, vyzývající k toleranci k migrantům. Četl(a) jsi to? Podepsal, když ještě netušil, že bude kandidovat na prezidenta. To jsou tedy jeho skutečné názory a to je to, co bude prosazovat.  Chápeš, co se za těmi líbivými slovy skrývá a jaké by měla taková politika vstřícnosti k migrantům následky? Ty se jich možná nedožiješ, ale tvoje děti a vnuci zažijí důsledky Tvého rozhodnutí na vlastní kůži. Stačí se podívat na to, co se DNES děje v Západní Evropě a Skandinávii - to samé se bude dít tady v budoucnu, pokud sem migranty pustíme.

 

Ve "Výzvě vědců" stojí:

 

    "My, zde podepsaní vědci a vědkyně, pracovníci akademických a výzkumných institucí, jsme velmi znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti."

 

- xenofobie, nebo správná imunitní reakce společnosti před hrozbou? Naši předci, kteří bojovali proti muslimům stovky let, byli taky xenofobní? Nebo jen bránili svou kulturu a způsob života?

 

    "O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali."

 

- To snad není přesný popis reality tam, kde migranti jsou ve větším množství, například v Německu, Švédsku, Francii? Jistě, nechovají se tak úplně všichni, ale kdo chce zavírat oči předtím, že tam kde jsou migranti, stoupá kriminalita, útoky na ženy a znásilnění?

 

 

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/news/nekolik-otazek-pro-volice-drahose/

 

 

sestry-volicky-drahose.jpeg

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zeman-se-bouril-naproti-prazdne-Drahosove-zidli-Jsou-jako-jezinky-Mame-pry-prijmout-2600-imigrantu-Pak-pet-deset-padesat-tisic-Je-nutne-to-zastavit-hned-na-zacatku-521218

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář