Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zapisování do kroniky je dnes pro každou obec povinností

1. 3. 2010

Kronikáři zapisují i pátrají po minulosti

Strakonicko - Zapisování do kroniky je dnes pro každou obec povinností


Vladimír Svoboda vytvořil fotografickou kroniku Blatné.
Vladimír Svoboda vytvořil fotografickou kroniku Blatné.
Autor: DENÍK/ Kateřina Malečová Suková

Do kroniky obce Drážov zapisuje Jiřina Vávrová od roku 2003. „Staré kroniky jsem pročetla všechny, které byly na obci dostupné. Některé zápisy z konce 19. století ale nejsou čitelné,“ popisuje Vávrová. Kronikářka má přehled i o tom, co se v obci v minulosti stalo. „Baví mne číst a hledat ve starých dokumentech a kronikách. Hlavně z doby, kterou jsem nezažila. Historii obce mám zmapovanou zpětně do roku 1937. Od roku 1991 do roku 2002 nebyla kronika psána vůbec. Toto období dopisuji postupně ručně do staré kroniky. Nejhorší bylo shánění informací po tak dlouhé době,“ uvádí Jiřina Vávrová.
A co znamená kronika pro samotné kronikáře? Jaký hlavní význam v ní vidí? „Kronika by měla připomínat dění v obci a okolí. V současné době již vedu kroniku v elektronické podobě,“ sděluje drážovská kronikářka.

V obci Jinín mají obecní kroniku zamčenou v trezoru na obecním úřadě. „Pokusíme se ji nechat digitalizovat,“ uvádí starostka Jinína Lenka Filipčíková.
V Jiníně je kronikářkou Diana Uhrová Říhová. „Kroniku píšu od roku 2008. První zápis do ní udělal pan řídící učitel Josef Marek roku 1928, ale zapsal zpětné zápisky z roku 1892. Po něm následovali Otakar Šlapák, Julie Špindlerová, Václav Kohout a nakonec já. Každý nový kronikář by se měl seznámit se zápisky svých předchůdců a ani já nejsem výjimkou,“ říká Diana Uhrová Říhová.

Zajímavé záznamy

Kronikáři nejen zapisují nové události. Často pátrají o událostech z minulosti, o kterých není jednoduché nalézt archivní dokumenty. „Zajímám se o historii Jinína. Jsem teprve na začátku bádaní, takže si spíše doplňuji informace již známé, jako například, že profesor Bedřich Dubský našel v okolí několik hrobů z knovízské kultury, nebo že v 16. století byl Jinín městysem s vlastním pivovarem. Nedávno jsem našla zmínku, že byla u nás i tvrz, ale to zatím nemám podložené více důkazy. Zajímavých zápisů je více, hlavně z období válek, třeba ceny zboží jsou velmi zajímavé,“ pokračuje Diana Uhrová Říhová.

V drážovské kronice je kromě jiného zajímavý zápis ve znění: „V roce 1912 a 1913 se neudálo nic zvláštního.“

Chuť psát

A proč se někdo rozhodne k psaní kroniky? „Je třeba chuť psát,“ hodnotí svou motivaci Uhrová Říhová. „ Za několik let si pak mohou naši potomci v kronice přečíst, jak jsme žili, a stejně tak to platí o nás a našich předcích,“ doplňuje.

V obecních kronikách se lidé formou autentických zápisů dozvědí často i podrobnosti ze života místních obyvatel.

Obecní kronika Strakonice

Události města Strakonic sleduje obecní kronika. Vydána knižně byla v roce 2005. Kroniku z originálu přepsala archivářka Státního okresního archivu Strakonice Simona Kotlárová.

„Kroniku jsem pouze přepsala. Nevybírala jsem žádné důležité pasáže, pouze ji přepsala tak, jak se nachází v originále,“ říká o postupu práce Simona Kotlárová.

Obecní kronika je dílo několika kronikářů z období 1916 - 1946. Popisují události těchto let, nově vzniklou republiku, hospodářskou krizi, dobu okupace i radostné okamžiky z osvobození města.

A jak dlouhá je vlastně historie kronikářství ve Strakonicích? „Pokud budeme počítat také předchůdce kroniky - pamětní knihy (Liber memorabilis), tak od 18. století,“ říká Simona Kotlárová.

Fotografie mapují každý dům a každou ulici v Blatné

Od roku 1991 je Vladimír Svoboda (66) kronikářem Svazu tělesných postižených Blatná. Od roku 2005 až 2007 se věnoval fotografickému mapování Blatné.

Píšete kroniku Svazu tělesně postižených. Vzpomínáte u ní někdy?

Vzpomínám nejen já, beru ji s sebou na schůze, aby si ji mohli ostatní členové prohlédnout. Postupně jsem psal činnost svazu, který měl spoustu aktivit. Jeho členové sbírali léčivky, chodili na brigády, starali se o postižené členy. Mám tu i zápisy a přílohy k tomu, když jsme posílali peníze jedné rodině do Rwandy. Koupili si za ně kozu, která je prý potom živila.

Kromě této kroniky máte i fotograficky zmapovanou celou Blatnou, dům od domu, ulici po ulici.

Ano. Vzal jsem fotoaparát a postupně jsem obcházel všechny městské čtvrti. Vždycky jsem udělal foto, popošel o kousek dál, znovu nafotil obrázek, a tak jsem prošel každou ulici, každým zákoutím.

Kde jste začal?

Začal jsem kolem zámku. Nejvíc se chlubím tím, že jsem nafotografoval zámecký park ve dvou ročních obdobích, v létě a na podzim. Dost mě příroda v parku nadchla. Chodil jsem tam a fotil, líbila se mi v létě zákoutí kolem cest, stíny a slunce. Potom jsem se tam vrátil ještě v listopadu a udělal zase snímky s padajícím listím, jak slunce prosvěcuje stromy, ty lomy světla. Já jsem amatérský fotograf, ale bavilo mě to fotit.

Takže každý kout Blatné je ve vašich šanonech k dohledání?

Fotografie nejsou úplně detailní, ale pohledy do ulic jsou kompletní. Kvůli několika pohledům na město jsem vylezl i na střechu. Na konci alba mám také letecké pohledy Blatné.

Na vašich fotkách už se mohou pozorovat různé proměny. Fotíte dál?

Už zase proběhly nějaké opravy domů, takže to je možné porovnat s mými fotografiemi. A je to zajímavé srovnání. Fotím i nové snímky, sleduji dění v Blatné, takže jsem zaznamenal i nově opravené vlakové nádraží. Když vím, že je něco nového, tak jdu a vyfotím to, abych album doplnil, aby mi nic neuniklo.

Máte i časosběrné řady fotografií?

Sledoval jsem stavbu kašny v Blatné, od prvních výkopů až po otevření. Také jsem sledoval stavbu Lidlu, před ním tam stál dům, dost zchátralý. Mám zachycenu demolici starého domu, bagrování, výkopy, první základy nového supermarketu, postupně rostoucí stavbu, až po finální zakončení. Jen mě mrzí, že jsem nebyl u slavnostního otevření obchodu. Také mám zdokumentovanou rekonstrukci našeho paneláku, jak se sundávaly balkony, jak se maloval, všechno.

Jak dlouho vaše „fotografická kronika“ vznikala?

Asi tři roky. Nemohl jsem všechno nafotit najednou, protože jezdím na léčení do Kladrub. Taky jsem čekal na počasí, aby bylo hezky. Nafotit všechna alba trvalo dlouho, také jsem to tajil před rodinou.

Kolik těch snímků máte?

Jsou to tři šanony plné fotografií. Dostal jsem se do různých zákoutí, která ani Blateňáci občas nepoznají. Dneska třeba ty fotografie lidem nic moc neřeknou, ale za pár let si u nich třeba řeknou: Hele, dneska je tam to a to a tenkrát tam bylo tohle?

Co s těmi alby chcete dělat?

Viděl je starosta Josef Hospergr. Ukazoval jsem je také známým. Zajímalo je, jak vypadá Blatná. Někdy bych to také rád ukázal i dalším lidem, ale nosit je s sebou do města nemůžu, protože šanony jsou velmi těžké. Ale nevím ještě přesně, co s alby budu dělat do budoucna. Možná, že své využití najdou.

Proč jste Blatnou vlastně tak detailně nafotografoval?

Řekl bych, že všechno má svou historickou cenu. Někteří lidé staré dokumenty vyhazují, já všechno schovávám. Nelepím jen fotografie, ale vystřihuji k nim do alb také různé obrázky a texty z novin, dokresluji ozdobné rámečky. Baví mě to. Zkrátka věřím, že alba mají nějaký svůj smysl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář