Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak vrátit lodě na české řeky

24. 5. 2010

 

Soutok Vltavy a Labe v Mělníku

 

PALATA: Jak vrátit lodě na české řeky

Milan Thér je člověk, který možná změní Česko. Nebo, doufám, přinejmenším české řeky, kterým vrátí život. Před lety propadl, podobně jako já, kouzlu plavení se po řekách. Ne na nějakém parníku, ale na vlastní, lépe řečeno půjčené lodi.

V západní Evropě, která je v tomto druhu trávení volného času desítky let před námi, je zcela obvyklé, že na většinu lodí nepotřebujete žádný speciální lodní průkaz, prostě přijedete a jedete.

Když jsem se ptal lidí, kteří v Česku takové zájezdy do ciziny prodávají, jestli je to možné u nás, tak kroutili hlavou. A já jsem kroutil hlavou, že to u nás možné není.

Milan Thér se ale na rozdíl ode mě podíval do znění českých předpisů a zjistil, že tam kupodivu tato možnost je. Loď nesmí jet moc rychle, nejvýš tuším nějakých dvanáct kilometrů za hodinu, musí být z nějaké autorizované půjčovny, ale prostě to lze.

Milan Thér vzal zákon za slovo a jak říká, úředníky trochu překvapil, ale nakonec mu museli odkývat, že může nakoupit lodě a zkusit dělat na Labi a Vltavě to, co se dělá na tisících kilometrů západoevropských řek.

Dnes pod mostem v Kralupech na Vltavou kotví už docela pěkná flotila. A lodí, bez lodního řidičáku, se dá dojet proti proudu Vltavy až na Slapy a po proudy a pak Labem až do Ústí a do Chvaletic.

Jel jsem jen kousek, z Kralup do Mělníka, ale i ten stačil, abych mohl místopřísežně prohlásit, že plavba českou řekou si vůbec nezadá s Francií, Německem, nebo Irskem. Krajina je z vody úplně jiná, krásnější, i vesnice a města kolem mají od vody zvláštní kouzlo a zámky a hrady, co jich máme v Česku nejvíc na světě, se od vody vyjímají s plnou důstojností.

Zdymadla v Hoříně před Mělníkem, kde klesáte, či stoupáte skoro o deset metrů, je na nevelké lodi samo o sobě úžasným zážitkem, srovnatelným s lodním výtahem, co mě loni vyvezl průplavem z Alsaska do Lotrinska.

Samozřejmě je ještě spousta nedorazů, řeka s vámi, amatéry tak moc nepočítá, trochu se šetří značkami, ne všechny věci jsou jako třeba ve Francii blbuvzdorné, kotvišť je málo a v hospodě v Lužci o víkendu nevaří, protože nejsou na žádné výletníky z lodí zvyklí.
Ale to všechno jsou pionýrské začátky.

Na jejich konci budou doufám české řeky, po nichž budou sem a tam jezdit flotily malých lodí s nadšenými výletníky, nová zdymadla, která umožní, aby se dalo dojet do Pardubic, do Hradce, nebo do Českých Budějovic, malé přístavy u břehů řek a desítky nových vesnických hospůdek, které budou o víkendech vařit českou klasiku. A tisíce a tisíce nových lidí, které objeví kouzlo českých řek, české krajiny.

V západní Evropě to zachránilo celé velké oblasti před ekonomickým úpadkem, celé starobylé vodní cesty před zničením, přírodě jenom pomohlo a vrátilo uspěchanou dálniční civilizaci zpátky na vodu.

P.S. Studijní vyjížďku po Labi a Vltavě bych udělal speciálně pro české ekologické aktivisty, největší to bojovníky proti nejekologičtějšímu a k přírodě nejšetrnějšímu způsoby dopravy a i turistiky, jaký svět zná.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář