Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přivaděč k turbíně na Orlíku dostal nový nátěr. Poprvé po 55 letech

Datum: 24.9.2016 21:33  |  Autor: Ing. Jan Schindler, podle tiskové zprávy ČEZ

Místa, kde za normálních okolností proudí 150 kubíků vody, se od června do září stala rušným pracovištěm. Ještě letos se dočká nového nátěru čtvrté soustrojí, zbylá dvě přijdou na řadu příští rok.

Před téměř 55 lety – 19. října 1961 – zahájilo provoz soustrojí TG3 vodní elektrárny Orlík. Od té doby se v elektrárně změnilo leccos, jen vnitřní nátěry v tzv. přivaděčích k čtyřem turbínám zůstávaly původní. Až virtuální prohlídka VE Orlík do letošních plánovaných oprav, v jejichž průběhu dostala největší klasická česká vodní elektrárna dárek k půlkulatinám: nový ochranný nátěr přivaděče k turbíně soustrojí TG3. Největší klasická vodní elektrárna v zemi loni dodala do sítě 209,4 milionů kWh elektřiny, a pokryla tak spotřebu téměř 100 tisíc domácností v regionu na pomezí středních a jižních Čech. Od zahájení provozu do letošního pololetí vyrobil Orlík celkem 18,9 miliardy kWh elektřiny, což by znamenalo pokrytí aktuální spotřeby všech českých domácností po dobu dvou let.

„Vodní elektrárna Orlík je hlavním článkem vltavské kaskády. Významně se podílí na řízení celostátníenergetické soustavy a na výrobě ekologicky čisté, špičkové elektrické energie. Díky celkovému výkonu 364 MW, velmi rychlému a operativnímu najetí na plné zatížení za 128 sekund a dálkovému ovládání z centrálního dispečinku ve Štěchovicích. Aktuální opravou udržujeme elektrárnu ve výborné kondici do dalších desítek let provozu,“ říká ředitel Vodních elektráren ČEZ, a. s., Petr Maralík.

Vedle tradičních oprav se letos specialisté na soustrojí TG3 zaměřili na opravu nátěrů v 60 metrů dlouhém přivaděči k turbíně - prostoru o průměru více než 6 metrů a se sklonem 45 stupňů. „Nejprve bylo nutné prostory vysušit, poté speciální pískovou směsí otryskat historický nátěr a vše důkladně vyčistit od prachu. Teprve nakonec mohla být na povrch nastříkána nová dvousložková barva. Kvůli celé akci muselo být v přivaděči postaveno speciální téměř 25 tun vážící lešení,“ popsal postup prací Pavel Synek, vedoucí oddělení provozu vodní elektrárny Orlík. Ještě letos se dočká nového nátěru i soustrojí TG4, zbylá dvě přijdou na řadu příští rok.

Údržba je unikátní možností, kdy specialisté mohou vstoupit do tzv. vodních cest – míst, kde za normálních okolností vládne výhradně voda. Za provozu letí jedním přivaděčem 150 kubíků vody rychlostí 5 m3 za vteřinu. (Pro představu: Vltavou v Praze dnes teče necelá polovina tohoto množství.) Voda roztáčí 50tunové oběžné kolo turbíny o průměru téměř 5 metrů, odkud její energii přenáší hřídel na rotor generátoru. Když užitečná voda opustí elektrárnu, míří znovu vyrábět elektřinu do níže položeného Kamýku.

Orlík ve službách české energetiky – v časech dobrých i zlých

V elektrárně uvedené do provozu v letech 1960 - 61 jsou instalována 4 plně automatizovaná soustrojí s Kaplanovými turbínami pro spád 70,5 m. Voda je přiváděna na soustrojí čtyřmi ocelovými potrubími (přivaděči) o průměru 6250 mm, zabetonovanými v hrázi. Nejpohnutější chvíle a současně největší následné opravy během 55leté historie zažil Orlík v létě 2002. Elektrárna společně se svým personálem statečně vzdorovala vzduté Vltavě a zaplatila za to zaplavením všech čtyř 91MW turbín i generátorů. Celý následující rok byl Orlík z důvodu oprav odstaven a nejvíce poškozené 4. soustrojí začalo elektřinu do sítě znovu dodávat dokonce až 13. prosince 2004.

Více informací o elektrárně Orlík, včetně filmu „Spoutaná řeka“ najdete na http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/voda/orlik.html

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář