Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie elektrického piana Resonet z Blatné - rozhovor (1. díl)

30. 4. 2010

Historie elektrického piana Resonet z Blatné - rozhovor (1. díl)

| Autor: Jiří Janků

 


Historie elektrického piana Resonet z Blatné (1. díl) - rozhovor

Historie elektrického piana Resonet z Blatné (1. díl) - rozhovor


Zajímalo mne, kdo byl po roce 1945 v Československu u zrodu vývoje prvního elektromagnetického snímání a zesilování zvuku pro hudební nástroje. Kolébkou vzniku, vývoje a první tovární výroby elektrických hudebních nástrojů, snímačů a kytar v Evropě bylo v roce 1947 v Československé republice byla firma Resonet ve městě Blatná u Strakonic.

Žijícího majitele této firmy, pamětníka doby, kytarového veterána, podnikatele a význačnou legendární sportovní osobnost, jsem po dlouhém bádání po celé planetě pomoci internetu objevil až v dalekém Tichomoří, na ostrově Saipan, který je vzdálen dva a půl tisíce kilometrů na jih od japonského Tokia.
Někdo prožije svůj život klidně a nenápadně, osudy jiného by vydaly na napínavý román, který by se mohl stát podkladem pro film, a to je případ Čechoameričana pana Ladislava Kořána, kterého jsem požádal o rozhovor.

Kdo se první v Československu pokoušel zesilovat zvuk hudebního nástroje?
V poválečném Československu to byla firma Petrof, která podnikla pokus zkonstruovat elektrické piano před tím, než jsem já přišel na trh se svým výrobkem. Petrofův pokus se nikdy nedostal na trh pro vysokou výrobní cenu a poruchovost. Jeho snímání zvuku bylo založeno na jiném principu, než je elektromagnetické snímání zvuku, na elektronkách. S panem Petrofem jsem na toto téma hovořil v roce 1949. Co se týče otázky, kdo vlastně přišel s nápadem snímat chvění strun elektromagneticky, vím jen tolik, že se o to pokoušel okolo roku čtyřicet šest vynikající americký kytarista Les Paul a pokoušel se vyrobit kytaru snímanou na základě této myšlenky. U nás se o to pokoušel inženýr Ferdinand Machálek z Brna. Přišel na to, jak prohnat seskupení strun elektromagnetickým polem, a my jsme tu jeho nedokončenou a nedokonanou ideu potom v Blatné dalším pokračováním vývoje dokončili pro, na tehdejší poválečnou dobu, celkem úspěšný hudební instrument.

Byl ještě někdo jiný, kdo se o to v Evropě snažil?
V mé době však nikdo jiný, jak v Československu, tak i v ostatních státech Evropy, dle mého nejlepšího vědomí a znalostí, s podobným nástrojem na trh nepřišel. Právě díky této skutečnosti jsem byl později úspěšný v jednání s panem Nováčkem o prodání licenční výroby mého elektrického piana do Kanady a Austrálie - ovšem na druhé straně to byl začátek mého konce v bolševické zemi...
O tom, jak se bolševický režim vyvine, jsme pochopitelně neměli tušení. V případě, že bych byl tušil, čeho všeho jsou komunisti schopni, byl bych pryč i se svým Resonetem již koncem února 1948. A pochopitelně s celou rodinou. Ale v té době jsme si všichni mysleli, že ta jejich snaha o uchopení moci jim nemůže vydržet ani rok!


Jaký to tragický omyl. To byly podle mne první začátky, vyprávěl pan Kořán, který v roce 2007 společně s manželkou Vanessou na pozvání naši rodinu navštívil.

Kdo založil firmu Resonet?
Firma Resonet byla po válce založena IngC. Machálkem někdy v roce 1947. Co se týče začátku, mám ten dojem, že on byl ten technik, který s tím nápadem přišel. Dva další pánové, kteří s ním spolupracovali, pan Vycenik a ještě jeden, na jehož jméno si už nepamatuji, zřejmě pro něj jen realizovali administrativní založení firmy a následně její prodej. Majitelem firmy Resonet byl ale IngC. Machálek. Já jsem firmu Resonet, nedokončené piano a patent - ideu magnetického snímání zvuku s pomocí svého tchána koupil na inzerát v roce 1948 od výše uvedeného pana Ferdinanda Machálka. Ve firmě Resonet jsem zaměstnal svého švagra Vladimíra Vlčka jako technika místo pana Machálka. Po prodeji svého patentu a firmy, kdy jsem se já stal jediným majitelem firmy Resonet, Ferdinand Machálek, odjel do zahraničí, údajně do Buenos Aires a dodnes o něm už nikdo neslyšel.
Pan Vyceník byl později ve věznici na Jáchymovsku jako politicky vězeň, ale ne ve spojitosti s firmou Resonet, ale v nějaké jiné akci připravené StB. Na váš dotaz, pane Janků, jak se jmenoval ten třetí pán, který byl u založení firmy Resonet, uvádím, žepravděpodobně pan Macháček a že se tento pán zásadně ničím výrazným nepodílel na chodu firmy Resonet, ale vzpomínám si, že následně odcestoval do USA do města Cincinaty ve státě Ohi
o.

Znáte tohle piano?
Nástroj, který je na fotce, je ten původní nedodělaný prototyp Resonet, který jsem s patentem od Ferninanda Machálka koupil. Jak jsem již uvedl, piano nebylo zvukově funkční, nebylo dokončeno a vykazovalo mnoho poruch. Tento model měl malé klávesy a dva - nedokončené - dvojit é speciální elektromagnetické snímače.

Po zakoupení tohoto polotovaru jsem zajistil další běh událostí pro jeho vývojové dokončení do provozuschopného stavu tím, že jsem zaměstnal ve své vývojové laboratoři jako vedoucího vývoje svého švagra, talentovaného technika Vladimíra Vlčka z Blatné. Elektromagnetické snímání zvuku jsme na pianu dodělali až se švagrem, technikem Vladimírem Vlčkem. Tento náš prototyp, ale již funkční, jsem vystavoval v roce l948 na Plzeňských vzorkových a výstavních trzích. Bylo to piano, ze kterého jsme při dalším výzkumu a vývoji vycházeli a kterému jsem já říkal „ta hračka“.
To byl začátek naši snahy o precizní elektromagnetické zvukové oživení piana, na kterém jsme dělali všechny základní měření, a ze kterého vzniklo vývojem v roce 1949 naše první dokončené a hrající šestioktávové elektromagnetické piano model Resonet 506.


Na jakém principu bylo elektrické piano založeno?
Celá tíha zodpovědnosti za vývoj tohoto stále nedokončeného a výrobně naprosto nemožného prototypu „hračky“, zůstala na mně. Vývojová laboratoř mé firmy Resonet (tovární výroba slaboproudých přístrojů a zařízení)ř usilovně pokračovala v dalším vývoji elektromagnetického snímání zvuku a nejdříve dokončila a technologicky k výrobě připravila elektrické piano.
Princip piana Resonet 506 spočívá v elektromagnetické rezonanci, která zesiluje tón vyvolaný úderem na strunu. Piano má v sobě zabudované tři speciální, podlouhlé vřetenové, elektromagnetické snímače, jejichž speciálními cívkami procházejí struny. Ladění piana se provádí klasickým způsobem - napínáním a povolováním strun.
Resonet 506 měl možnost připojení ke gramorádiu nebo k zesilovači pomocí šňůry a obyčejných „banánků“, jak bylo v té době běžným zvykem. K regulaci tónu, případně k jeho modulaci, se používalo knoflíků na rozhlasovém přijímači nebo zesilovači.


Historie elektrického piana Resonet z Blatné (1. díl) - rozhovor

Historie elektrického piana Resonet z Blatné (1. díl) - rozhovor


Co vás vedlo k myšlence vyrábět hudební nástroje?
Byla to náhoda, že jsem zrovna v době, kdy jsem jako mladý začínající podnikatel hledal atraktivní podnikatelskou činnost, narazil na ten inzerát. Jelikož jsem byl od šestnácti roků kytarista, plánoval jsem v případě úspěšného dokončení elektromagnetického snímání zvuku i ozvučení kytary snímači, které ale pracují na trochu jiném principu. A poté zahájit vývoj a výrobu dalších elektrických hudebních nástrojů. Ten nápad a rozhodnutí ozvučit kytaru přišel někdy v průběhu práce na elektromagnetickém snímání zvuku u piana Resonet. Bylo mi jasné, že by to byl v případě úspěchu lepší prodejní artikl než piáno, které si přece jenom nekupuje tolik lidí jako cenově dostupnou kytaru. Naše první dokončené a zvukově funkční piano se šesti oktávami Resonet 506 jsem prodal v roce 1949.

Jaké hudební nástroje jste chtěl vyrábět?
Jak jsem již uvedl. Již během vývoje jsem měl v plánu po dokončení vývoje elektromagnetického snímače ozvučit akustické kytary, vyrábět rozmanité zesilovací pedály a tremolo, zahájit vývoj elektrické kytary a basy a ozvučit všechny tehdy moderní strunné nástroje, které se používaly v orchestrech, mandolíny, balalajky, housle apod. Ministerstvo průmyslu mělo k vystavení živnostenského listu podmínku vybudovat firmu buďto v městě Blatné nebo ve Veselí nad Lužnicí.

První elektrické piáno Československé výroby značky Resonet 506 (rok výroby 1949)
Tímto předváděcím modelem piana prezentoval svoji firmu pan Kořán, společně s pianistkou a ladičkou pian, svojí zaměstnankyní paní Marií Portovou, v prostorách národního podniku Nový byt v Praze, za účelem obdržet povolení k prodeji piana prostřednictvím tohoto národního podniku.

Kdy se začalo piano prodávat?
V roce 1949 jsem měl funkční výrobekhotový, ale prodávat jsem ho nesměl. Rozhodující ale pro mne tenkrát bylo, že technicky náročný vývoj elektromagnetického snímání zvuku se nám podařilo úspěšně dokončit a moje první prodejné piano Resonet bylo na světě! Bohužel ale pro mojik mé škodě v té komunistické části světa...

Jaké mělo piano technické parametry?
Vážilo 43 kg a rozměry byly 50 x 115 cm v základně a 16 cm na výšku. Tento sériový model měl levý nožní pedál, který umožňoval nejen zeslabení dynamiky, ale i zesilování dynamiky úderu. Vývoj trval od roku 1947 do roku 1949.

Blatenská továrna na výrobu elektrických hudebních nástrojů, firma Resonet, uvedla pro hudebníky do prodeje tuto na svoji dobu unikátní a převratnou novinku až začátkem roku 1951 za prodejní cenu 13 000 Kčs.

Mělo piano nějaké příslušenství?
Především jsem rád, pane Janků, že se vám fotka mého prvního piana Resonet 506 líbí. Zasílám vám fotografii nástroje, který byl předveden na generálním ředitelství národního podniku Nový byt v Praze, jenž měl mít na starosti distribuci všech mých pozdějších výrobků. Při předvádění tohoto piana byl přítomen pan Petrof z Hradce Králové, který měl zhodnotit kvalitu mého výrobku. Zřejmě posoudil dobře, soudě z toho, že n. p. Nový byt měl o distribuci výrobku zájem. Bohužel si nepamatuji přesně cenu, ani výrobní, ani prodejní. Vypadlo mi to z paměti. Celkem jsem dodělal a prodal první sérii, což bylo deset stejných kusů modelu 506.
Příslušenství k pianu byl nožní přepínač, který měl dva pedály, a propojovací šňůra. Myslím, že mám dokonce někde (ale kde?) i fotku již funkčně dokončeného pedálu Resone -Tremolo. Podívám se po fotce nožního přepínače, a když tak vám ji, pane Janků, pošlu.

Jedno piano koupil zpěvák Rudolf Kortés - vlastním jménem Rudolf Kraisinger - do orchestru Karla Vlacha, vlastně ho koupila jeho žena v Praze na Petrském náměstí, a další se prodalo do Piešťan na Slovensko, o dalších už nevím.

Kde měla firma Resonet sídlo a výrobní prostory?
První moje provozovna, výroba a vývoj pian, byla umístěn v zadní levé části budovy blatenského lihovaru, č.p. 314, v městě Blatná u Strakonic ve dvou velkých nebytových místnostech, mohlo to být tak kolem dvě stě metrů čtverečních plochy.
Následně jsem v ulici V Jezárkách v Blatné u Strakonic (je to níže uvedená budova, ve které má dnes sídlo Dřevokov Blatná) nechal postavit dřevěnou montovanou budovu (typ protektorát), do které jsem vše přestěhoval a moje nová provozovna nesla název Resonet.

Jaké jste měl další plány?
Můj švagr, vývojář a konstruktér Vladimír Vlček z Blatné, byl velice dobrý, cílevědomý a poctivý technik. Co se týkalo obchodu, to jsem musel udělat sám. Ale s tím jsem počítal. Jenom ten vývoj byl mnohem delší a nákladnější, než jsem počítal, a proto jsem chtěl prodat licenční výrobu do Kanady a Austrálie. A tím to vlastně pro mne končilo, jelikož bolševici pro to pochopení neměli... Po návštěvě Karla Vlacha v naší provozovně v Blatné jsme si plně uvědomili, že by to všechno mohlo být úplně převratné. Hlavně právě pro orchestry, jako byl ten Karla Vlacha, který velice kladně komentoval naše snažení. Rozhodnutí pokračovat ve vývoji snímačů a kytar padlo již po úspěšném dokončení výroby prvního elektrického piana, které již nebylo pouze hračkou, ale byl to funkční hudební nástroj.

V letech 1947-49 byl v Československu vývoj elektromagnetického snímání a zesílení zvuku na pianu díky panu Ladislavu Kořánovi a Vladimíru Vlčkovi dokončen a funkční výrobek byl připraven k prodeji. Započatý vývoj elektromagnetických snímačů Resonet pro akustické kytary se stal základním pilířem pro další vývoj legendární elektrické kytary Resonet Grasiozo, která nese jméno po firmě a dokončila etapu realizace elektromagnetického snímání zvuku. V malé továrně v městě Blatná u Strakonic se v letech 1949-52, ve firmě Resonet majitele pana Ladislava Kořána, vyrobilo celkem osmdesát pět kusů modelu 506. Kdo ví, spekuluji, ale možná se tento atraktivní československý model v této době stal někomu ve svobodném světě předlohou pro další výrobu.
O deset let později, někdy začátkem roku 1962, se začalo v NSR prodávat našemu československému elektrickému pianu Resonet podobné, jinak technicky řešené, velice oblíbené legendární piano Fender Rhodes.

V příštím pokračování vás seznámíme s s dalším osudem blatenské firmy Resonet a s další částí životního příběhu a osudu jejího majitele, legendárního československého výrobce elektrických hudebních nástrojů, pana Ladislava Kořána, který se přestěhoval do USA a nyní částečně žije v Kalifornii nebo na ostrově Saipan v Tichomoří.
 

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/04