Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie elektrického piana Resonet z Blatné (2. díl) - historie

30. 4. 2010

klávesyHistorie elektrického piana Resonet z Blatné (2. díl) - historie

 
 Autor: Jiří Janků
 

Historie elektrického piana Resonet z Blatné (2. díl) - historie

Historie elektrického piana Resonet z Blatné (2. díl) - historie


V minulém čísle jsem vás seznámil s legendárním českým podnikatelem Ladislavem Kořánem, který byl v minulém století v Evropě prvním českým poválečným továrním výrobcem elektromagnetických snímačů a hudebních nástrojů.

Po úspěšném dokončení vývoje elektromagnetického snímače a piana Resonet 506 byla firma Ladislava Kořána finančně vyčerpána a pro udržení dalšího chodu vývojové laboratoře, která měla v plánu pokračovat ve vývoji elektromagnetických snímačů pro strunné hudební nástroje (havajskou kytaru) a pro sériovou výrobu pian Resonet, bylo nezbytné zajistit urychleně prodej výrobku dokončeného elektrického piana a získat potřebné finanční prostředky. Obdržet v 50. letech povolení k prodeji piana bylo nesmírně zdlouhavé a nekonečné byrokratické řízení, jelikož komunistický systém té doby neměl zájem podporovat živnostníky, ale naopak byla snaha jejich činnost a výrobu zlikvidovat. Později bylo úřady rozhodnuto, že se prodej bude moci uskutečnit pouze prostřednictvím národního podniku Nový byt v Praze.

Jelikož firma Resonet potřebovala nezbytně další finanční prostředky na další chod firmy, obrátil se Ladislav Kořán legální cestou na úředníka Ministerstva zahraničního obchodu v Praze pana Nováčka, který se velice zajímal o zajímavý unikátní český výrobek, a nabídl prodání licence na jeho výrobu do Kanady a Austrálie.

A jak dopadl licenční prodej piana v Kanadě a Austrálii?

Po návštěvě Ministerstva zahraničního obchodu v Praze jsem následně dostal upozornění, že se o mne zajímá Státní bezpečnost, neváhal jsem a odcestoval jsem sám bez své rodiny do zahraniční. Za krátký čas jsem se vrátil zpět pro svoji rodinu.

O tom, jak se bolševici vyvinou, jsme pochopitelně neměli tušení. V případě, že bych tušil, čeho všeho jsou schopni, byl bych pryč i se svým pianem již koncem února 1948... a pochopitelně i s celou svou rodinou. Ale v té době jsme si všichni v Čechách naivně mysleli, že to bolševikům nemůže vydržet ani rok! Jaký to tragický omyl!

Následně jsem byl při nelegálním přechodu hranic za tragických okolností v roce 1949 zatčen Státní bezpečností, vyslýchán a obviněn a obžalován, že jsem chtěl prodat nepřátelské cizí kapitalistické mocnosti licenci na výrobu českého hudebního nástroje do Austrálie a Kanady.

V listopadu roku 1950 jsem byl odsouzen Státním soudem v Praze na Pankráci, podle paragrafu 1 a 5, zákona číslo 231 na ochranu republiky k osmnácti letům těžkého žaláře pro velezradu a průmyslovou špionáž za to, že jsem chtěl prodat licenci k výrobě elektrického piana nepřátelské západní kapitalistické mocnosti...


Udělil jste ve vězení někomu zplnomocnění nebo licenční práva, aby dále vyráběl výrobky pod vaší značkou Resonet?

Veškeré právní úkony a pověření měl na starosti notář v Blatné. Moje firma Resonet ani značka nebyly zrušeny ani prodány - nikdo se mne na nic neptal, tenkrát jsem byl otrok a mukl komunismu bez jakékoliv možnosti něco rušit nebo registrovat.
Od chvíle, kdy jsem věděl, že je na mne vydán zatykač, už jsem nemohl naprosto vůbec nic dělat a ani se ukázat, a když mne konečně v roce 1950 v květnu při nelegálním přechodu hranic do Německa dostali - to už jsem byl úplně bez práv... To je to, co si ani nedovedete dnes představit. Prostě konec, naprostý konec všeho, i jména... Byl jsem jenom číslo 010806, mukl 010806 (mukl - muž určený k likvidaci).


Život ve svobodném světě

Po ukončení trestu dne 23. března 1968 odcestoval Ladislav Kořán na pozvání do USA, kde se rozhodl zůstat natrvalo, a od nuly vystavěl svůj nový život, nyní již ale ve svobodné a demokratické zemi. V začátcích mu pomohl jeho kamarád z Německa Míla Svoboda, jenž v americkém městě Los Angeles zastupoval výrobce vozů Porsche. Dne 18. srpna 1976 se stal pan Ladislav Kořán americkým občanem.

O historických událostech a o tom, co se dělo po dobu jeho věznění v městě Blatné a firmě Resonet, se pan Ladislav Kořán dozvěděl až ode mne, při osobním setkání v roce 2006, kdy jsem ho po dlouhém a marném vyhledávání našel až na druhém konci planety v řetězci čtrnácti tropických Mariánských ostrovů, v západním Tichém oceánu na ostrově Saipan.

O slávě a historii svých hudebních výrobků pan Ladislav Kořán neměl až do jara roku 2007 sebemenší tušení, jelikož na to, co prožil v první polovině svého života, chtěl navždy zapomenout...

Znárodnění firmy Resonet

Po uvěznění Ladislava Kořána byla za jeho nepřítomnosti na jeho firmu Resonet nařízena státem nucená národní správa. O funkci národního správce firmy Resonet a její atraktivní výrobní program se ucházela firma Harmonika Hořovice, ale později se stal národním správcem firmy Resonet v Blatné její dosavadní vývojový pracovník, geniální konstruktér a švagr Ladislava Kořána, pan Vladimír Vlček z Blatné, který byl s panem Kořánem u zrodu prvního vývoje a výroby elektromagnetického snímání zvuku na elektrickém pianu Resonet a snímačů pro kytary.

Komunistický režim po uvěznění Ladislava Kořána novému národnímu správci moc nedůvěřoval (v té době bylo cílem komunistů znárodňovat soukromé podniky a provozovny živnostníků) a firma se navíc potýkala se značnými ekonomickými a zejména odbytovými problémy, jelikož pan Vlček byl sice výborný technik, ale nebyl manažer a nerozuměl obchodu. Firma Resonet se bez svého majitele postupně dostávala do finančních problémů. Po čase byla na základě usnesení okresního soudu v Blatné ze dne 21. 5. 1952 čj. Z36/52 nařízena exekuce a následná likvidace firmy Resonet.
Na základě rozhodnutí Lidového soudu v Blatné dne 13. 11. 1952 byl veškerý majetek Resonetu bez souhlasu uvězněného majitele likvidován a prodán za stanovenou soudní znaleckou cenu. Pro názornost uvádím příklad, jak tehdy komunistický režim likvidoval majetek živnostníků. Poslední vyrobené nové piano Resonet 506 v ceně 13 500 Kčs bylo při nařízené likvidaci prodáno zájemci do Plzně za „odhadní cenu“ 50 : 1 za 270 Kčs.

Všech čtrnáct zaměstnanců, včetně Vladimíra Vlčka, zaměstnal nový majitel, který firmu výhodně koupil a „začlenil“ do své výroby (bez souhlasu vlastníka) i kompletní výrobní program, elektrické piano Resonet 506 a dokončené elektromagnetické snímání zvuku, údajně „na vlastní žádost zaměstnanců“ a bez souhlasu majitele.

Výrobní družstvo Dřevokov z Blatné u Strakonic

Postupným „sdružováním“ - znárodňováním dalších drobných řemesel a živností v celé republice bylo sloučeno mnoho českých firem zabývajících se výrobou rozmanitých strunných, klávesových i jiných hudebních nástrojů. Například v roce 1948 byla znárodněna i starodávná Krnovská firma uznávaného továrníka Josefa Klosse (Rieger-Kloss) zabývající se výrobou píšťalových varhan.

V městě Blatná vznikl tímto způsobem nový podnik a roku 1954 dostal název Dřevokov, výrobní družstvo truhlářů, jemné mechaniky a elektronických hudebních nástrojů v Blatné. Nadřízeným orgánem byl Československý svaz výrobních družstev v Praze. V Dřevokovu se postupně ukončila výroba elektrického piána Resonet 506 a výroba se zaměřila na výrobu kytarových snímačů, elektrických kytar a dalších hudebních nástrojů, jejichž vývoj a výrobu zahájil Resonet.

Významní čeští vývojáři a konstruktéři kytar

V Dřevokovu byla Kořánova idea výroby elektrických hudebních nástrojů díky vývojáři a vynálezci Vladimírovi Vlčkovi postupně plně rozvinuta a komplexně technologicky vyřešena, od návrhu technické dokumentace přes výrobu až po export a propagaci. Ředitelem výrobního družstva Dřevokov byl pan Emil Čochner.

Do výrobního družstva byl přijat do oddělení vývoje hudebních nástrojů šéfkonstruktéra Vladimíra Vlčka znamenitý blatenský nástrojař pan Jan Hořejší a koncem roku 1953 i syn blatenského politického funkcionáře z povolání, mladý kytarista Josef Růžička. Tento tým vývojářů měl za úkol pod vedením šéfa vývoje pracovat na dokončení rozpracovaného výrobního programu elektrické havajské kytary dle původního podnikatelského záměru Ladislava Kořána.

Koncem roku 1953 bylo pod vedením zkušeného vedoucího vývoje Vladimíra Vlčka dokončeno ozvučení první české havajské elektrické kytary Resonet Akord, která se pod jeho vedením vyvíjela od roku 1952 a výrobek se začal sériově vyrábět od roku 1954, spolu s novým modelem elektromagnetického snímače Resonér. Byl určen pro tehdy používané rozmanité české akustické jazz kytary „gibsonky“ Cremona vyráběné v městě Luby u Chebu. Výrobky se začaly prodávat na Vánoce roku 1954 a postupně se rozšiřovala další nabídka snímačů. O tehdy moderní havajskou kytaru Resonet a magnetické snímače pro akustické kytary byl u československých hudebníků velký zájem a výrobní družstvo je nestačilo ručně vyrábět.

První vývoj české elektrické kytary v Evropě

Evropská historie vývoje a výroby prvních továrně vyráběných elektrických hudebních nástrojů započala v poválečném Československu. Kompletní výrobní program elektrických hudebních nástrojů v Dřevokovu byl realizován dle návrhu z dokončeného vývoje elektromagnetického snímání zvuku Ladislava Kořána a Vladimíra Vlčka. Český tým vývojářů se rozhodl, že na základě svých dosavadních poznatků vyvinou první českou elektrickou kytaru vlastní koncepce. Pro porovnání vlastního nápadu zařídili vývojáři z Blatné díky pomoci svého odvážného ředitele Čochnera na ministerstvu zahraničního obchodu dovoz americké kytary Fender Stratocaster, model 1954 s výrobním číslem 192. Import kytary do Dřevokovu zařídil údajně nějaký pan Miller roku 1955, což bylo pro občany republiky velice nebezpečné. Třídní nepřátelé a zrádci národa byli u StB a komunistů téměř všude a nikdo si nemohl být jist svým dalším osudem. Ve společnosti vládl strach, udavačství a naivita.

Na základě porovnání všech dosavadních získaných technických poznatků byla českými vývojáři vyvinuta vlastní originální česká koncepce a první česká elektrická kytara z masivu jménem Resonet Grazioso byla na světě. Jméno Resonet bylo v názvu kytary ponecháno z úcty k blatenské firmě uvězněného pana Kořána. Vladimír Vlček vymyslel na kytaru originální kolébkový přepínač, technické řešení snímačů a zejména vlastní unikátní konstrukci mechanického pákového tremola, kterou si nechal patentovat. Skoro všichni výrobci na celém světě, ale až o mnoho let později, převzali tento český unikátní Vlčkův pákový mechanický způsob ovládání tremola.

Postupně se ve vývojovém středisku ozvučila elektrickými snímači celá řada hudebníky tehdy používaných moderních strunných hudebních nástrojů. Nejproduktivnějším obdobím výroby ve Dřevokovu, byla doba, kdy se vyráběly elektrické hudební nástroje pro anglickou firmu Selmer, která nástroje exportovala na západní evropské trhy. Firma vyráběla a exportovala havajskou kytaru Arioso, kytary pod jménem Futurama a Grazioso, vyvinula vlastní českou koncepci tvaru basy Arco, pedály Tremolo, rozmanité magnetické snímače na jazzové kytary a strunné nástroje Forte, Special atd., zesilovače Solo a Concertino, elektrické balalajky, dvojkrké kytary a havajské mandolíny, soupravy reproboxů pro zpěv, šitá pouzdra, pedály a kufry z kůže a koženky, propojovací kabeláž atd. Všechny výrobky byly propagačně značeny, bez souhlasu uvězněného majitele, logem Resonet.
Postupem doby se výrobní družstvo Dřevokov rozšiřovalo o další výrobní provozovny po okrese Strakonice.

Rozmanité výrobní operace byly prováděny na jedenácti drobných provozovnách po celém městě Blatná. Ve výrobním družstvu Dřevokov našlo zaměstnání a práci mnoho rodin z města Blatná i z celého okresu Strakonice.
Montáž, kompletování nástrojů a expedice se prováděla v prvním patře, v bývalém tanečním a divadelním sále zrušeného pohostinství U bílého lva. Kvalitní ručně vyrobené hudební nástroje z Blatné byly plně srovnatelné se světovou tovární výrobou.

Mezinárodní světová výstava Expo 58 v Bruselu

V Praze padlo rozhodnutí, že elektrická kytara bude reprezentovat Československo spolu s dalšími elektrickými nástroji, basou a havajskou kytarou na světové výstavě Expo 58. Pověřený odborník na tapisérie, profesor architekt Kybala, který měl na starosti výstavní expozici v Bruselu, navrhl pro nástroje jednotnou povrchovou úpravu. Veškeré mechaniky byly pozlaceny dvacetičtyřkarátovým zlatem a korpusy nástrojů měly transparentní modrofialovou barvu laku, aby vynikla přírodní struktura dřeva.

Výstavní exponáty prý byly opravdu mistrovské, uváděl vždy s hrdostí hlavní konstruktér a duchovní otec nástrojů Vladimír Vlček dle vyprávění zaměstnanců výroby. K údivu a nelibosti zaměstnanců byl ale v Praze vybrán místo Vladimíra Vlčka jeho mladý ctižádostivý spolupracovník z vývoje, kytarista Josef Růžička, který odjel reprezentovat a předvádět firemní nástroje na světovou výstavu do Bruselu.

Naše expozice na světové výstavě v Bruselu zaznamenala obrovský úspěch. Zlatou medaili obdržely tři hudební elektrické nástroje. Byla to elektrická kytara Resonet Grazioso, havajská kytara Resonet Arioso a basa Resonet Arco. President Československé republiky udělil výrobnímu družstvu Dřevokov z Blatné státní vyznamenání za dobrou práci.

Jihočeskému výrobnímu družstvu Dřevokov po propagaci na výstavě v Bruselu začaly od té doby zlaté časy a jejich výrobky se exportovaly do celé východní i západní Evropy. Zároveň se ale stal jejich výrobní program atraktivní zbožím v celém Československu a o výrobu elektrických hudebních nástrojů se začal zajímat stát a řada výrobních podniků.

A zatímco život tiše plynul, na osmnáct let uvězněného českého zakladatele a duchovního otce elektromagnetického snímání zvuku a prvního továrního výrobce elektrických hudebních nástrojů v Evropě, pana Ladislava Kořána, se tiše zapomnělo...

Dřevokov měl osm až deset rozmanitých výrobních provozoven po celém okrese a celkem dvě stě až tři sta zaměstnanců. Měsíční malosériová výroba se pohybovala od dvě stě až tři sta kusů nástrojů a měsíční plat zaměstnanců se tehdy pohyboval od osm set a ž dvanáct set padesát. V roce 1960 činil objem exportu ve výrobním družstvu Dřevokov přes jeden a půl milionu korun. Vyrábět kytary v této době byl vynikající obchodní artikl, jelikož dobré jméno československým kytarám a hlavně propagaci zajistila světová výstava Brusel EXPO 58.

A slavní vývojáři z Blatné?

Pan Ladislav Kořán koupil v roce 1992 pro sebe, svoji sestru Marii a svého švagra v Blatné polovinu dvojdomku a malou dílnu. Domek od základů nově opravil, ale za dva měsíce po nastěhování, v roce 1993, slavný český konstruktér legendárních hudebních nástrojů zemřel. Jeho manželka Marie Vlčková, za svobodna Kořánová, která je autorem loga Resonet, zemřela o dva roky později.

V podkrovním bytě tohoto domu u sestry a její rodiny měl pan Ladislav Kořán svůj podkrovní vlastní byt, do kterého každoročně přijížděl z USA na návštěvu. Po úmrtí manželů Vlčkových se dům prodal. Když jsem se sháněl po archivu firmy Resonet, tak mne k mému zklamání, při návštěvě mé výstavy Česká elektrická kytara v Hradci Králové v roce 2007 syn pana Vladimíra Vlčka informoval, že jeho otec při stěhování odvezl do sběrných surovin velký svázaný balík veškerých historických dokumentů, které nashromáždil při vývoji svých hudebních nástrojů.

Poděkování

Vážený pane Ladislave Kořáne, vážený pane Vladimíre Vlčku a vážený pane Jane Hořejší,
dovolte, abych vám jménem celého „národa českých kytaristů“ srdečně poděkoval, že jste pro naši generaci vyvinuli elektromagnetický snímač a že jste probudili k životu spícího Golema, elektrickou kytaru, která svým zvukem „bourala železnou oponu“ a přiváděla u nás komunisty přímo k šílenství. Kytara se v Evropě stala po mnoho let symbolem bigbítové revolty a touhy mladých lidí po svobodě. Děkuji vám jménem českých hudebníků, že jste nás nenechali hrát na harmoniky a možná později i na balalajky. Je nám líto, pane Kořáne, že jste kvůli hudebnímu nástroji, který má lidem přinášet radost, ve svém životě tolik trpěl. Dovolte, abych vyslovil obdiv a úctu k vaší osobě.
 

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/05

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Radim Továrek, 11. 7. 2010 17:27)

Článek je prvotřídní. Děkuji za snahu o narovnání pokroucené historie a nové informace. Dík