Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strakonicko - Další z pověstí, mýtů a legend strakonického regionu.

15. 2. 2010

Nebojácný páter přelstil loupežníky chytrostí

Strakonicko - Další z pověstí, mýtů a legend strakonického regionu.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Autor: Ondřej Fibich

Mnozí si pamatují napínavou scénu ze starého filmu Jan Cimbura. Náš chasník jel s povozem do Prahy a v dobříšských lesích se střetl s lupiči. Stačilo zastavit koně za ohlávku, zneškodnit kočího a . . . zboží se rychle stěhovalo do lesních skrýší.

Lapkové přepadali formany také v táhlých kopcích a o těchto událostech nás dodnes informují kovové či kamenné kříže podél silnic. Některé cesty totiž vedly stejnými místy jako dnešní asfalt. Někdy ovšem k „lesnímu řemeslu“ vyhnala obyčejné lidi nouze.

Jak vznikl Nouzov

Bylo to v časech, kdy jezdil Prácheňským krajem misionář Martin Strakonický na svém koníku. Tak také jednou zabloudil v lesích blatenských. Tam jej přepadli lapkové, zadrželi koně a chystali se pátera pěkně obrat. On se jich však nelekl a pokojným hlasem jim pravil: „Pokoj s vámi, dobří lidé, to je pěkné, že jste tu. Právě včas, abyste mne do města Blatné dovedli.“

Ohromení lupiči poslechli, neboť se dali na lup jen z nouze o obživu. Když jej tedy doprovodili až na zámek k hraběnce Rozdražovské, otec Martin za ně prosil. A skutečně, dostali poblíž Buzic kus země, a tam založili svou ves Nouzov zvanou, neboť jen z nouze se dostali na zcestí.

Nový zvyk

Strakonice byly v 16. století vskutku mezinárodním městem a jeho výstavnost (kdeže loňské sněhy jsou!) lákala umělce, řemeslníky i obchodníky z Němec, Itálie, Španělska i Nizozemí.

Když přišla třicetiletá válka, přinesla nový zvyk. Vojáci všech stran se stávali v době nevyplacených žoldů také loupežníky.

Toto je příběh od Strakonic. V těch dobách se vedlo kupcům nevesele. Všude se potulovaly hordy vojáků, a když zrovna nebojovali, tak loupili ve vesnicích i na cestách. Jednou se ze Strakonic vypravili se svým zbožím kupci, byli to zde usazení Italové, jak se tehdy říkalo: Vlachové. V polích je přepadli vojáci a hned se sápali po vacích. Tu Strakoničtí padli na kolena a v nejvyšší nouzi volali na pomoc Pannu Marii Svatohorskou. A bylo s podivem, že se jich lapkové ve vojenském vůbec netkli, ba ani jejich zboží. A tak zázračně zachráněni, obětovali později každý na Svaté Hoře velikou voskovici.
Páni na zámcích i purkmistrové z měst si však nechtěli nechat ujít zisk z obchodního ruchu, a tak lupiči končili pravidelně v rukách kata. Proto jsme vám také na konec našeho povídání připravili obrázek popravčího meče, kterým vládl proslulý písecký kat Nimburský.

Ondřej Fibich

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář