Jdi na obsah Jdi na menu
 


Begonie hlíznaté

6. 4. 2010

 Begonia rex

Královská begónie

Lidově: Rexka

 

 

Begonia
Begonia
Begonia
Begonia
Detail listu
Detail listu
Květ
Květ
 

Původ: tropické pralesy Indie

Charakteristika rostliny:
Begonie jsou především oblíbené pro své květy, které nesou širokou paletu barev. Existují však odrůdy, jež jsou ozdobné svými listy, i když květy jsou také vítány. Ve své domovině tyto begónie rostou ve vlhkých lesích. Existuje na mnoho druhů těchto rostlin. Rostou keřovitě nebo popínavě. Mají silný dužnatý stonek a nesou na svých ochlupených řapících nesouměrné listy srdčitého tvaru. Je pro ně obvyklé, že jedna polovina listu je vždy větší než ta druhá. Listy však nemusí být jen srdčité, mají nejrůznější tvary – hvězdicovité, kopinaté či vejčité. Povrch listů může být rovněž různorodý od voskovitého, hladkého nebo hluboce zvrásněného. Jedno mají však společné a to je neuvěřitelná rozmanitost barev listů a poměrně vysoké požadavky na pěstování. V létě se objevují drobné růžové květy, které však mnozí odstraňují, aby rostlinu nevysilovaly.

Odrůd Begonia rex je skutečně mnoho a pěstují se výhradně pro své dekorativní listy. B. rex Her Majesty má listy hnědobílé, Silver Queen (zelená a stříbrná), Merry Chrismas (hnědá, zelená, žlutá a červená), Helen Teupel (zelená, červená a růžová), King Eduard IV (purpurová a červená). B. Cleopatra má tvar listu hvězdicovitý a má hnědozelené listy. B. maculata má list kopinatý z horní strany zelený s bílými skvrnami ze spodní strany načervenalý. B. metallica nese srdčité listy kovově zelené s výraznou purpurovou žilnatinou. Hluboce zvrásněné listy jsou typické pro B. masoniana.

Druh:
pokojová rostlina


Vůně:
Květy jemně voní.


Náročnost pěstování:
Rostliny nejsou náročné na pěstování, pokud se jim poskytne správná péče.


Tvarovani:
není nutné


Trvanlivost:
Zpravidla déle jak 2 roky v domácnosti nevydrží, ale jsou i výjimky.


Požadavky na pěstování:
Světlo:
Vyžaduje světlé stanoviště bez přímého slunečního světla.


Přímé světloPolostín
Teplota:
Ideální je teplota 18 – 25 º C. Teplotní minimum v zimě je 15 º C. Na příliš chladném stanovišti v zimě listy opadávají.


Voda:
Od jara do podzimu zaléváme vždy tak, že necháme substrát vždy mezi jednotlivými zálivkami vyschnout. Rostlině nesvědčí stálá vlhkost a naopak úplné přeschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme. Přelití může být pro rostlinu osudné.


Vlhkost:
Zvýšená vlhkost vzduchu je žádoucí. Květináč s rostlinou umístíme do misky s vlhkými kaménky. Mlžíme pouze vzduch kolem rostliny, nikoli listy. Voda na listech by způsobila skvrny.


Hnojení:
Od jara do podzimu hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem.


Množeni:
Množíme velice snadno listovými řízky nebo dělením rostliny při přesazování. List po obvodu odřízneme a ořezaný jej rozřežeme na cca 5 dílů. Každý díl zasadíme z poloviny do půdy. Řízky udržujeme v teple okolo 20 º C.


Přesazování:
Přesazujeme podle potřeby vždy na jaře.


Zemina:
rašelinový substrát nebo jednotná zemina


Čištění:
Lesk na listy rostlina nesnáší.


Problémy:
Pokud se listy svinují na koncích usychají je možnou příčinou příliš teplé a suché stanoviště.


Škůdci:
Bílé moučnaté skvrny na listech znamenají, že je rostlina napadena padlím. Ošetřujeme fungicidy a rostlinu udržujeme více v suchu.



Tip:
Květy je třeba včas vyštipovat, pokud chceme předejít malých ozdobným listům.


Jak na to
Hlízy byly vypěstovány v průběhu minulého roku ze semen s pomocí speciálních zahradnických zařízení. Že je to práce odlišná od pěstování jiných rostlin svědčí již to, že z 1 gramu semene, v němž je kolem 40 000 zrníček, se vypěstuje až 10 000 rostlinek, které během vegetačního období utvoří hlízy plochého, až miskovitého tvaru jaké je znáte vy a s nimiž při pečlivém ošetření docílíte překvapivých výsledků.
Kde se begóniím daří
jsou to teplomilné a vlhkomilné rostliny vzniklé mnohonásobným křížením planých jihoamerických odrůd v minulém století. Zásluhou šlechtitelů dosáhly dnešní vlastnosti, především stálé a bohaté květenství a přizpůsobily se našim podmínkám. U nás v republice porostou begónie téměř všude. Potřebují dostatek vláhy, světla a čerstvého vzduchu. Nedaří se jim tedy v uzavřené místnosti, za nevětranými okny apod. Milují polostín, ale stejně dobře nám porostou i tam, kde je slunce. Je nutno stínit a otužit rostlinky vysazované v červenci a v srpnu, kdy je maximální slunečnost.
Příprava země
Begóniím svědčí každá nepříliš těžká zahradní zemina s příměsí rašeliny a písku. Rašelinu částečně nahradí lesní humusní zemina z rozpadlých pařezů, listí apod. S přípravou země možno započít v únoru či březnu. Doporučujeme dobře smíchat a na nepříliš jemném sítě prosít po jednom dílu země zahradní, kompostní, čistého, ve vodě propraného písku a rašeliny. Begónie během vegetačního období tvoří značné množství zelené hmoty a tudíž potřebují dostatek živin.
Nakličování hlíz
S nakličováním hlíz je možno započít již koncem února. Je velmi výhodné předklíčit si hlízy v truhlíčku či bedničce. Usnadní nám to manipulaci při ošetřování a hlízkám to velmi prospěje. Na dno truhlíčku dáváme hrubší písek jako drenáž. Na písek navrstvíme 2 až 3 cm připravené hlíny a rozestavíme hlízy klíčkem nahoru ve vzdálenosti 5 až 7 cm od sebe. Klíček poznáme podle malého důlku zbylého po lodyze. Hlízy se zasypou hlínou tak, aby byly překryty vrstvou silnou asi 1 až 2 cm. Truhlíček umístíme v teplé místnosti, ne však přímo na zem. Pečujeme o přiměřenou vláhu - přílišné mokro škodí. Podle teploty v místnosti hlízy během 4 až 5 týdnů zakoření a započnou růst. To už je nutno truhlíček přenášet truhlíček během dne ke světlu - k oknu či na okno. Pozor na pokles nočních teplot u okna! Zaléváme pokud možno měkkou vodou stejné teploty jako je v místnosti. Zem v truhlíčku můžeme občas - ne za mokra - kypřit kolíčkem. Když už rostliny v bedničce vzrostou, můžeme je i jedenkrát za týden mírně přihnojit. Za teplých dnů větráme, aby se begónie v přílišném teple nevytáhly. Je snaha získat spíše nižší rostliny s bohatým olistěním. Pozor na průvany! Až přijde jaro, sluníčko, begónie porostou vůčihledně.
Přesazování
Mírně vzrostlé begónie, dostatečně již zakořeněné v truhlíčku, vysazujeme s kořenovým balíčkem do květináčů velikosti 10 až 12 cm, případně větších, nehodláme-li rostlinky později přesazovat. Na dno květníku vkládáme střípek a trochu hrubšího písku jako drenáž. Není dobré květníky barvit či používat ozdobné s glazurou. Znovu připomínáme, že begónie je teplomilná a světlomilná rostlina, takže v místnosti se jí dobře nedaří. Za to za okny, zejména na východní a severní straně, kde nejsou vystaveny plnému slunci, se jim bude dobře dařit. Po přesazení begónie v prvních 14 dnech nehnojíme. Pak je možno znovu jedenkrát za týden až 10 dnů přihnojovat. Jakmile begónie v květináčích dobře vzrostou a jsou dostatečně zakořeněné, lze je znovu přesadit do větších květináčů nebo do truhlíků, do volné půdy, na hřbitov..
Hnojení
Hlíznaté begónie je nutno zabezpečit dostatkem živin. Proto jakmile rostliny zakoření, přistupujeme k jejich přihnojování během vegetace. Nejlépe se k tomu hodí běžné hnojivo na květiny. Přihnojujeme jedenkrát za 14 dní a rostliny před hnojivovou zálivkou nesmí trpět nedostatkem vody. Za přihnojení během vegetace se nám každá rostlina odmění bohatším květenstvím. Jakmile begónie pokvetou, hnojení omezíme a v září již nehnojíme vůbec. Přílišné hnojení má za následek špatné přezimování hlíz. Také zalévání je možno od září omezovat.
Kdy a jak zalévat
Rostliny v květináčích nebo v truhlících mají odměřený prostor pro své kořeny a tak nemohou čerpat vodu z okolí. Jsou tedy odkázány jen na pěstitele, který musí zalévat tehdy, kdy je to potřeba. Pro zálivku nelze stanovit určitá pravidelná období. Častější závlaha hlavně na jaře, může způsobit zkysnutí zeminy. Naproti tomu nikdy nečekáme, až se u rostliny objeví příznaky vadnutí. Zaléváme vždy časně ráno nebo navečer, aby nedocházelo k prudkému ochlazení kořenů. Důkladné zálivky vyžadují v létě rostliny v truhlících a na balkónech. Přeschne-li země v květináči, stává se často, že se rostlina nedá již jinak zalévat, než postavit květináč do nádoby s vodou tak, aby byl alespoň z jedné třetiny ponořen ve vodě a hlína sama nasaje vodu. Přeschne-li nám begónie častěji, stává se, že opadají jak květy, tak i poupata.
Přesazování do volné půdy
Všude tam, kam hodláme begónie sázet, připravíme zahradní zem vylepšenou kompostem a dobře propracujeme do hloubky 20 až  25 cm. Před vysazováním si připravíme dostatečné množství jedlových větviček asi 25 cm vysokých k zastínění vysazených rostlinek. Zapichujeme je mezi begónie tak, aby rostlinky chránily před prudkým sluncem. Stínění je možné taky upravit jiným vhodným způsobem. Toto opatření je nutné i za chmurného počasí. Mohlo by se stát, že by k popálení došlo i později. Sázíme 20 až 25 cm od sebe tak, aby špice listů směřovaly jedním směrem. Tam, kam směřují špice listů, tam budou narůstat a hledět i květy begónií. Toto je velmi důležité i při výsadbě do truhlíků. Asi během 14 dnů se begónie zakoření a otuží natolik, že je možno stínění odstranit.
Choroby hlíznatých begónií
Hlíznaté begónie škodlivými činiteli příliš netrpí. Hlavně ve vlhkém prostředí může však se vyskytnout šedá plíseň (Botrytis cinerea), která se projevuje na listech hnědými skvrnami, na nichž lze za vlhka pozorovat plodonosný povlak houby. Často celé listy v důsledku napadení hnědnou a zasychají. Napadá i stonky rostlin a to hlavně ke konci vegetace. Projevuje se tak podélnými trhlinami, v nichž pletivo zahnívá a pokrývá se šedým povlakem houby. Pomůže pěstovat begónie při nižší vlhkosti vzdušné, to znamená - nepostřikovat vodou nadzemní části rostliny a pečovat o dostatečný přístup vzduchu. Rostliny pokud možno nestínit, neboť nedostatek světla chorobu podporuje. Aby se plodonosný povlak nerozprašoval, je výhodné zachvácené části opatrně odřezat a zničit. Padlí begóniové ( Oidum begoniea) se projevuje bílými povlaky na listech i květech. Později v těch místech pletivo hnědne a napadené části předčasně odumírají. Trpí tím hlavně begónie pěstované v místech, kam nedostatečně proudí vzduch. Spíše tedy bývají napadeny begónie ve sklenících a pařeništích. Ochrana je podobná jako u šedé plísně. Preventivně je možno postřikovat rostliny měďnatými nebo sirnými přípravky. Nejčastěji se při pěstování begónií setkáváme s opadáváním květů a poupat. Je tomu tak hlavně v místech, kde je příliš suchý vzduch.
Sklizeň hlíz
Květenství begónií vysazených ve volné půdě možno prodloužit, zabráníme-li účinkům nahodilých mrazíků, které někdy překvapí již v září. K ochraně před nimi nám pomůže lehká přikrývka z umělých hmot nebo rohožka. Větším mrazům se ubránit nedá. Na podzim, než přijdou větší mrazy, uřízneme lodyhy begónií asi 3 cm nad zemí, nadzvedneme rostlinku malou lopatkou a hlízy omnutím v ruce zbavíme částečně zeminy. Hlízy narovnáme do bedničky seříznutou lodyhou nahoru a uložíme ve vzdušné nepříliš suché, polotemné a mrazuvzdorné místnosti. Hlízy uskladněné ve velkém suchu a teple, vadnou, lodyha zasychá a nejde oddělit od hlízy. Během 14 dnů se hlízy zatáhnou a pak zbytek lodyhy bez většího násilí odpadne. Opatrně zbavíme hlízy zbylé hlíny a kořínky ostříháme. Hlízy nesmí být poraněny.
Přezimování hlíz
Řádně očištěné a neporaněné hlízy uložíme do suchých pilin nebo rašeliny a přezimujeme je v poloteplé mrazuvzdorné místnosti s teplotou alespoň 5 stupňů Celsia. Popřejeme jim nejméně tři měsíce zimního odpočinku. Vždy po 14 dnech se přesvědčíme jak se jim daří. Najdeme-li některou uhynulou, hned ji odstraníme. V únoru můžeme hlízy přenést do místnosti teplejší, aby se nám dříve probudily než je dáme nakličovat. Vaší snahou má být uchovat si hlízy begónií co nejdelší dobu. Podobně se postarejte o zaslané hlízy než započnete s jejich nakličováním.
Vegetativní rozmnožování
Velké hlízy můžeme ostrým nožem před nakličováním dělit, to je rozřezat na dva stejné díly. Řeznou ránu je třeba ihned zatřít jemně rozmělněným dřevěným uhlím z měkkého dřeva a nechat několik hodin v polotemnu zaschnout. Dělené hlízy při nakličování v bedničce prvních pět dní nezaléváme! Další možnost vegetativního rozmnožování je u větších hlíz s více urostlými výhonky. Výhonky lze uřezat a zapíchnout do písčité hlíny s přípravkem rašeliny. Řízek se nám při dobré obsluze zakoření, pokvete a do podzimku utvoří vlastní hlízu.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář