Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čekanka obecná

6. 7. 2010

Čekanka obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

 

Wikipedie:Jak číst taxobox Čekanka obecná

čekanka obecná
čekanka obecná

 

Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta )
Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Podtřída: Asteridae
Řád: hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod: čekanka (Cichorium)
Binomické jméno
Cichorium intybus
L.

Čekanka obecná (Cichorium intybus) je rostlina patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), někdy také názývané složnokvěté[1]. Čekanka je vytrvalá až jeden metr vysoká bylina s tuhým stonkem. Čekanka kvete od července do října, přičemž její květy jsou 3-4cm široké, obvykle jasně modré, mohou se ale objevit odchylky ve zbarvení, a to od bílé až po bledě růžovou. Rostlinky je možné nalézt ve volné přírodě poměrně hojně v okolí cest, polí, luk, lesů a strání. Právě díky modré barvě květů pravděpodobně vznikl i český název této rostliny - čekanka, kdy modré květy čekanky lidem připomínaly modré dívčí oči, které marně čekají na návrat svého milého z vojny. Pomineme-li kontinenty s extrémními životními podmínkami, jako je např. Antarktida a Grónsko, můžeme říci, že čekance se daří kdekoli na světě. Čekanka je velice cennou léčivou bylinou. Nezaměnitelnými vlastnostmi oplývají prakticky všechny její části.

Obsah

[skrýt]

[] Kořen

Kresba K. Lindmana

Kořen čekanky je nejvhodnější sbírat brzy na jaře či na podzim předtím, než dojde k přízemním mrazíkům. Po sběru by se měly z kořene pečlivě omýt nánosy půdy. Po očištění se kořen řeže na kousky dlouhé přibližně 15 cm, dále se uloží na stinné, suché a dobře větrané místo, kde se suší při teplotě do 50 °C. Kořen čekanky může dorůstat až do délky 30 cm s průměrem až 15 mm.

[] Květ

Nejlepší dobou pro sběr květů je prosluněné pozdní odpoledne.

[ Léčivé účinky

Látky obsažené ve šťávě z čekanky mají příznivý vliv na trávení, činnost jater, sleziny, žlučníku, slinivky břišní a krevního řečiště včetně srdce. Mimo vnitřního užití se dá použít i jako mast na ekzémy, opruzeniny či vředy, nebo jako oční kapky při očních zánětech, k čemuž se využívá pouze květ čekanky. Čekankovou mastí lze také zmírnit bolesti a otoky kloubů. Traduje se, že aplikace šťávy z čekankového kořene na pokožku hlavy podporuje růst vlasů. [zdroj?]

Na trhu jsou rozšířené směsi čekankové šťávy s jablečníkem, pampeliškou či heřmánkem. [zdroj?]Bachova terapie řadí čekanku mezi 38 vybraných rostlin údajně mimořádného léčebného účinku. Lék představuje nejčastěji vodní výluh z okvětních lístků ("květovou esenci") připravovaný v otevřené nádobě na slunci ("sluneční dynamizace"). Indikací jsou např. deprese a stesky starých zatrpklých dam. [zdroj?]

Již staří perští mágové připravovali destilací čekankového kvasu léčebný a magický prostředek údajně zcela mimořádných účinků. [zdroj?] Byl prokázán i antiparazitární účinek čekanky proti parazitickým hlísticím přežvýkavců. Zkrmování čekanky ovcím či spárkaté zvěři v experimentální studii výrazně redukovalo infekci plicnivkami a některými zástupci čeledi Trichostrongylidae.[2]

[] Druhy čekanky

V dnešní době jsou známé spíše poddruhy čekanky, které se pěstují cíleně, těmi jsou: Čekanka obecná setá, z jejíhož kořene se pražením připravuje všem známá náhražka kávy s názvem cikorka. Kolem roku 1970 vědci zjistili, že kořen čekanky obsahuje až na 20 % inulinu. Od té doby existují teorie, že čekanka má obsah inulinu srovnatelný s obsahem inulinu v cukrové řepě. Inulin je obsažen zejména v rostlinách z čeledi Asteraceae a v běžném potravinářském průmyslu se používá jako sladidlo. Inulin je o 30 % silnějším sladidlem než sacharóza. Inulin je možné hydrolýzou přeměnit na fruktózu či glukózu.

Čekanka byla spolu s cukrovou řepou a žitem užívána jako ingredience pro výrobu tzv. Mischkaffee (míchané kávy), jež byla hojně vyráběna během tzv. kávové krize (1976-1979) ve východním Německu. I

Pražená čekanka je také hojně využívána pivovarníky pro vylepšení chuti jejich piva.

Dalším poddruhem čekanky, řadícím se mezi listovou zeleninu, je čekanka listová.

Čekanka obecná v léčitelství

Sbírá se kořen, někdy i nať nebo list (obojí nejlépe před rozkvětem) nebo květ, ten je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách.

Obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (15 až 20%, podle některých zdrojů i 40%, silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek).

Droga povzbuzuje chuť k jídlu, působí mírně projímavě, močopudně a žlučopudně, má vliv na látkovou výměnu, užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích, při nechutenství a zácpě. Dále léčí záněty zažívacího ústrojí, zlepšuje činnost srdce, příznivě působí na funkci jater a žlučníku. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml, a to 2 - 3 x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů.

Užití čekanky obecné

Zatímco v léčitelství lze využít planě rostoucí čekanky, pro další využití je čekanka pěstována ve dvou odrůdách.

Listová čekanka

Listová čekanka pochází ze Středomoří nebo z Egypta a znali ji již lidé v době Antiky a již tehdy ji konzumovali jako salátovou zeleninu s léčivými účinky. Dodnes je v některých oblastech Evropy (Španělsko, Francie, Itálie) připravován z jejích listů sirup, velmi chutné jsou prý i mladé listové výhonky uvařené ve slané vodě a potřené máslem. Někdy koncem 18. století nebo počátkem století 19. zahradník v bruselské botanické zahradě nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země. Když zem rozhrnul, zjistil, že čekanka vytvořila tzv. puky, což jsou nahloučené a k sobě pevně přitisklé listy bez zeleného barviva. Dnes jsou čekankové puky často pěstovány jako jemná, zimní, lahůdková zelenina zejména v západní Evropě. Připravují se jako sladkokyselé saláty, saláty se smetanou nebo jogurtem, dušené na másle nebo zadělávané na smetaně. Právě v zimních měsících jsou zdrojem nejen vitamínu C, ale také karotenu či glykosidu intybinu.

Kořenová čekanka

Z kořenové čekanky, resp. z jejích sušených kořenů, se připravuje již od 17. století náhražka kávy, tzv. cikorka (podle latinského názvu čekanky). Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky. Význam cikorky značně vzrostl v době napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy do Evropy.

Pěstování čekanky

Semena listové čekanky se vysévají v dubnu přímo na záhon do středně těžké, humózní, hluboké půdy s průměrným obsahem živin, do řádků vzdálených asi 30 cm. V chudých půdách získáme kořeny příliš drobné, naopak v přehnojených kořeny sice velké, ale s více vegetačními vrcholy, což také není dobré. Po vzejití se rostliny vyjednotí na vzdálenost asi 10 cm. Kořeny se sklízí přibližně počátkem října tak, že se jim odříznou listy asi 2 cm nad srdíčkem. Takto upravené kořeny se uloží do pařeniště nebo písku nejlépe v chladném sklepě. Rychlení kořenů se provádí v období od prosince do února jejich ukládáním do vyšší bedny s humózní zeminou tak, aby nad kořeny zůstal v bedně prostor asi 20 cm, který se zaplní pilinami nebo pískem. Bedna se ponechá v místnosti teplé asi 12 až 15 °C a překryje se fólií, která udrží přiměřenou vlhkost. Čekankové puky dorostou ke sklizni během 3 až 4 týdnů.

Kořeny je také možné ponechat přes zimu v zakrytém pařeništi nebo kompostu, kde se překryjí asi 30 cm vysokou vrstvou zeminy. Během zimy puky pozvolna naraší a sklízet je možné je asi v polovině dubna.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář