Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skoro zapomenutá líska

 

 

 

V zahradnictví ji najdeme spíše v části věnované okrasným dřevinám než v oddělení ovocných dřevin, kam by správně patřila. To je veliká škoda, protože kvalitní oříšky ocení nejen veverky, ale i my.

 

Líska nepatří k náročným druhům. Protože se pěstuje častěji jako keř, ve srovnání s ořešákem vlašským potřebuje také menší prostor a daleko méně zastíní zahradu. Dá se pěstovat jako volně rostoucí živý plot, hodí se proto výborně také na chaty a chalupy.

Co potřebuje

I když líska obecná roste téměř po celé severní polokouli, odrůdy záměrně pěstované pro sklizeň oříšků potřebují přece jen trochu specifické podmínky. Mezi nimi je třeba na prvním místě uvést počasí v zimě a v předjaří – zimy by měly mít v místě pěstování spíš mírný průběh. Líska totiž kvete první ze všech ovocných druhů, často
již v lednu či únoru, tedy ještě za mrazů, a silnější mrazy (pod -10 °C) mohou květy poškodit. Nejlépe lísce vyhovuje klasická zahradní půda s pH kolem 6,5. Důležitý je obsah vápníku, půda by tedy neměla být výrazně kyselá (pH pod 6). Půda by také neměla být příliš lehká, vyšší podíl písku způsobí rychlé vysychání půdy a nedostatek
půdní vláhy, kterou líska nutně potřebuje. S tím souvisí také požadavek na dostatečné srážky během vegetace – na suchém místě sice líska přežije, ale nesklidíme prakticky nic. Také velké horko v létě nepřeje vývinu oříšků. Lísku sázíme přednostně tam, kde proudí vítr. Pokud ji vysadíme na ze všech stran chráněné místo nebo do údolí, oříšků sklidíme daleko méně, než když ji zasadíme „na větrnou hůrku“. Je to proto, že líska je větrosnubná, neopyluje ji tedy jako většinu ostatních ovocných druhů hmyz. Původně je líska vždy cizosprašná, ale mezi kulturními odrůdami najdeme také odrůdy částečně samosprašné.

Jak ji pěstovat

Líska se pěstuje nejčastěji jako pravokořenný keř, lze ji ale také roubovat na nízký kmínek. Jako podnož se používá líska turecká, protože ta na rozdíl od semenáče lísky obecné neodnožuje. Keř (nebo korunku) založíme zhruba z pěti až šesti větví, které potom považujeme za kosterní. Všechny další výhony, které se objeví, vyřezáváme. Je jedno, zda pěstujeme lísku jako keř nebo stromek na nízkém kmínku, musíme ji ale vždy pravidelně prosvětlovat. Průklest provádíme každé dva až tři roky a řídíme se podobnými pravidly jako u všech ovocných stromů. Odstraňujeme tedy větve suché, nemocné, křížící se nebo rostoucí dovnitř keře. Zhruba za 15 až 20 let výrazně poklesne plodnost lísky – nastává čas na její zmlazení. To se prování buď radikálně, kdy se najednou seřeže celý obrost a keř se znovu zapěstuje, nebo
zmlazením postupným, kdy se každý rok odřízne jedna kosterní větev a vypěstuje se náhradní. Výhoda druhého řešení je v tom, že plodnost lísky není přerušena. Obnovení plodnost po radikálním řezu jinak trvá zhruba čtyři roky.



Nabídka odrůd

Rozdíl v odrůdách, které se pěstují již řadu desetiletí, je především v odolnosti květů vůči mrazům. Jednoznačně nejodolnější je stará odrůda ‘Hallská obrovská’. Ve srovnání s ostatními odrůdami je také poměrně pozdní, dozrává na přelomu září a října. Odrůda ‘Lombardská bílá’ má velmi kvalitní a chutné oříšky, ty ale chutnají i nosatci lískovému, který odrůdu velmi často napadá. Není příliš odolná k mrazům v době květu, je raná, dozrává již počátkem září. ‘Webbova’ je přizpůsobivá odrůda bujného vzrůstu. Dozrává v polovině září a její plodnost je vysoká a pravidelná. Odolnost proti mrazům je střední až nižší. Do sortimentu patří od roku 2007 i nová červenolistá česká odrůda ‘Lenka’, ve školkách ale na ni zatím prakticky nenarazíte. Šlechtitelé ji charakterizují jako odrůdu odolnou, která se hodí i do horších podmínek, její oříšek je velký a chutný.



Kousek historie

Je zajímavé sledovat osud některých ovocných druhů. Na jednu stranu jsou zahradnictví doslova plná dříve naprosto neznámých rarit, jako je kiwi nebo zimolez, na straně druhé z nabídky „vypadávají“ dříve hojně pěstované druhy. A vůbec nemusí jít o krajové speciality, jako je třeba oskeruše nebo mandloň. Osud zapomenutého druhu možná čeká i lísku. Líska je přitom domácí, velmi starý ovocný druh – o tom svědčí i řada názvů obcí, jako jsou Lískovice, Líský, Líšeň nebo Lísková. Pokles zájmu o tento druh lze vypozorovat rovněž podle počtu pěstovaných odrůd. Zatímco podle více než sto let staré ovocnářské příručky M. Fulína z roku 1908 byly na našem území pěstovány desítky odrůd a typů, dnes jsou v Odrůdové knize zapsány pouhé dvě odrůdy, v pomologickém atlasu jsou popsány tři. Kam se tedy ztratily třeba odrůdy ‘Císařovna Eugenie’, ‘Bollweilerský zázrak’, ‘Bergerův’ nebo ‘Šach’? Třeba ještě přežívají někde v koutech starých zanedbaných zahrad.



Ochrana proti škůdcům

Choroby lísku nijak nepronásledují. Jediná závažnější je monilióza oříšků. Mladé plody jsou pokryty hnědavými skvrnami, postupně zasychají a opadávají. Prevence této choroby spočívá hlavně ve výběru dobrého vzdušného stanoviště a odstraňování nakažených plodů. Největším problémem je napadení nosatcem lískovým. Ochrana je dlouhodobá a spočívá v kombinaci chemické ochrany a dalších opatření. Napadení poznáme podle typických dírek v oříšcích, které tam vykusují larvy, když opouštějí vyžraný oříšek. Kuklí se v zemi, kde probíhá jejich proměna na dospělé brouky. Životní cyklus tedy můžeme přerušit hlubokým prokypřením půdy pod korunami stromů. Pomůže i důkladné vyhrabání a pečlivé sbírání předčasně opadaných oříšků – ty jsou totiž napadené a uvnitř často ještě najdeme larvu. Po dopadu na zem se teprve prokouše ven, vyleze a zakuklí se v půdě. Je možné také ošetřit strom na jaře v době masového výskytu mladých brouků (květen) organofosfáty, například Decis Flow nebo Calypso.

TIP: Lískové oříšky jsou nejen výbornou ingrediencí do vánočního cukroví, ale můžete si z nich udělat i zajímavou sváteční dekoraci.

  Zdroj: www.casopis-rozmaryna.cz/index.php

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář