Také jste znechuceni neustálým a všudypřítomným hlukem motorových sekaček? Myslíte si, že se nemůžete nijak bránit dalšímu šíření těchto strojů? Ale můžete. Rada je poměrně jednoduchá – protestujte alespoň tím, že si koupíte kosu. Ano, kosu. V dnešní době už přece nejsou v módě sekačky a traktůrky z prodejen Mountfieldu. Moderní je totiž používat kosu, i když na tuto náhlou změnu zatím ještě reklama nestačila zareagovat. A protože se považuji za moderního člověka, také jsem si při pohledu na zarostlou zahradu koupil vlastní kosu…

Vlastně ani nevím, co bylo hlavním motivem. Prostě jsem viděl na zahradě už poměrně vysokou trávu, tátovi se nějak nechtělo vytáhnout sekačku a tak mě napadla kosa. Předpokládám, že všichni víte, o čem je řeč, ale pro jistotu se o tom můžete ujistit v české Wikipedii. A najednou to do sebe začalo všechno myšlenkově zapadat. Bylo mi líto sekačkou na drobno rozsekané trávy a začal jsem vidět usušenou trávu (seno) dokonce jako zdroj potravy pro zvířata, který nám poskytuje příroda a my ho zneužíváme. Ve městech úklidové firmy zkrášlují poslední zbytky zeleně, na venkově pak chalupáři každý druhý týden zarovnávají svůj šlechtěný trávník. Táta kupodivu s koupí souhlasí (nemusí sekat) a ihned slibuje seno pro králíky svému příteli za poplatek ve formě králičího masa.

Dokud je nápad ještě aktivní, tak vyrážím shánět kosu do malého vesnického krámku. Procházím regály a prohlížím ruční (zahradnické) nástroje. Nedají se moc přehlédnout. Jenom kosu nikde nevidím, i když by z nich měla být skoro největší. Optám se tedy raději prodavačky, která s úsměvem vyrazí k regálu odkud jsem přišel. Sklání se až na zem a vytahuje … kosu. Tedy jenom její ostrou kovovou část. Představoval jsem si, že přijdu do obchodu, vezmu sestavenou kosu a půjdu na zahradu sekat, ale hned se objevilo několik problémů. Prvním poznatkem je zejména fakt, že si asi kosu budu muset nějak sestavit sám. Prodavačka se mě ptá na velikost. Hmmm. Tak to nevím. Jaké máte velikosti? Situace se však vzápětí zjednodušuje. Už nemají 60 cm, ale pouze 70 a 80 cm. Nevidím však žádný rozdíl, obě dvě jsou zcela stejné, což prodavačka vysvětlí tím, že to asi výrobce popletl. Takže kosa je vybraná a smiřuji se s tím, že si koupím 80 cm dlouhý kus ostrého železa. Potřebuju ale i další části. Prodavačka opět nehledá mezi sestavenými nástroji, ale v malé papírové krabičce. To bude asi zase nějaké překvapení. Vysvětluje, že hledá železnou objímku. Asi na spojení toho kosy a dřevěné násady. Odchází dozadu a situace nevypadá moc pozitivně. Hmmm, včera prodali poslední, mám se zastavit v úterý. Poděkuju a nekupuju nic. V úterý už pojedu do Prahy a nebudu teď přece čekat, když je vedro a slunečno a seno by se mohlo už krásně sušit. Odolávám také pokušení vyrazit do nejbližšího hypermarketu. Nemohli by ji tam třeba mít už sestavenou? A budou ji mít vůbec? Nevím…

Táta naštěstí vše jistí. Stačí jeden telefonát s instrukcemi, kde mu jako zkušený zemědělec vysvětlím, které součásti je třeba přesně koupit. Nezklamal. Po obědě přijíždí se všemi součástmi, které mi předá: samotná železná kosa 60 cm (290 Kč), kosiště (dřevěná násada, sice za 130 Kč ale už s dřevěným kolíkem pro snadnější uchopení, který se často prodává samostatně) a železná objímka (48 Kč) společně s utahovacím šroubovákem. A ještě jsem si vlastně objednal srp (115 Kč). Bude potřeba na dočistění menších ploch, kde nebude možné se s kosou pořádně rozmáchnout. Pche, kam se hrabe sekačka…

Odhadem dvě hodiny mi trvalo jenom uzpůsobit kosiště tupým nožem tak, aby se na něj dala kosa navléknout a objímkou upevnit. Použil jsem kromě kladiva i nástroj, který jsem naposledy viděl na základní školy během technického vyučování (dláto). Potěšily mě také komentáře (rady) zvědavého strýce, že dva roky teď ještě tahle kosa moc dobře sekat nebude, než si na to pořádně zvykne a nechám ji naklepat. Dláto bylo také tupé a ještě jsem se bál, abych kosiště nezničil. Byl jsem také vděčný za starou kosu po pradědovi, kterou máme ve stodole a pomohla mi vůbec pochopit co a kam se má přesně nasadit, kde vysekat otvor a kde kosiště zúžit. Trochu jsem se říznul a pomalu jsem také začal přemýšlet, že motorová sekačka vlastně zase není až tak špatná. Pomocí hrubé síly do sebe nakonec všechno zapadlo. A potom to přišlo. Sekal jsem kosou. Tráva padala podťatá a během několika minut byl poměrně velký kus posekán. A já jsem byl zpocen a unaven. Až překvapivě rychle. Táta si chtěl také vyzkoušet novou hračku, takže se nadšeně střídáme. Po dalších několika minutách už s bolavými zády pohlédnu vyděšeně k obzoru, kde všude je vysoká tráva a není mi úplně nejlépe. Ale stejně se má sekat dopoledne, aby tráva do večera alespoň trochu oschla, takže toho pro dnešek nechám. Tak nějak tuším, že to bude zítra určitě dost namáhavé…

Ráno jsem posnídal plesnivý jogurt, na což jsem přišel až poté, co jsem ho ochutnal. Od deseti hodin jsem si pak užíval neděli tím, že jsem s přestávkami sekal. Sluníčko pražilo, pot ze mě stékal a krvavé mozoly příšerně bolely, až jsem kosu držel všemožnými způsoby. Přestávky byly čím dál delší, ale vydržel jsem a do dvou hodin posekal téměř třetinu zahrady. Bez benzínu a řevu motoru. Ekologicky, ani alergie mě nezlobila. Mám krvavé puchýře a několikrát denně chdím otáčet seno. Zatím nevím co se bude dít, až zaprší (nebo odjedu). Ale ten pocit. Vlastníma rukama upravit zahradu. A nezapomeňte – je to moderní :-)
zdroj: www.separatista.net