Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsou sacharidy zabijákem zdraví?


Autor: Isifa.cz

Řekneme-li, že bůček je zdravější než pohanka a že kvůli tzv. racionální výživě rostou mužům prsa, budete si možná ťukat na čelo. Přesto má tento pohled na výživu čím dál víc příznivců.

 
 

Roste vám pupek, potí se vám dlaně a jste celý den unavení? Honí vás neustále „mlsná“ a pro kousek sušenky byste vraždili? Anebo jenom špatně spíte a nevíte proč? Chybu hledejte ve vaší stravě. Pokud v rámci „racionální výživy“ snídáte müsli, obědváte těstoviny a večeříte celozrnné pečivo, není divu, že se necítíte fit. Taková strava totiž neprospívá vašemu tělu, vaší psychice ani vašim hormonům.

Představa, že sacharidy narušují hormonální hladiny a že bůček je zdravější než pohanka, může znít jako sci-fi. Podle doktora Thierryho Hertoghe, autora knihy Hormony štěstí, z níž dále čerpáme, není ale naše tělo na konzumaci sacharidů stavěno: vždyť po tisíce let člověk jedl hlavně maso a tuky, nebyly žádné pekárny, cukrárny, pestrobarevné krabice cereálií ani fastfoody nabízející hranolky a langoše.

Masový nástup zemědělství před 10 000 lety však způsobil, že člověk, do té doby žijící jako lovec-sběrač, přestal konzumovat hlavně maso a jeho potrava se obohatila o spoustu sacharidů na úkor bílkovin. Naše stravovací zvyklosti tak prošly obrovským vývojem a jejich základem je dnes cukr, mléko, mouka, obilniny a rostlinné oleje – tedy to, co jsme tisíce let předtím nejedli. Taková strava podle Thierryho Hertoghe negativně zasahuje do hormonální soustavy člověka, ovlivňuje naše zdraví, psychiku i postavu – a rozhodně se nedá říct, že k lepšímu.

Proč mužům rostou prsa a padají vlasy?


Autor: Isifa.cz

Nedostatek růstového hormonu mužům způsobuje velké a povislé břicho a růst prsou

Mít pěknou a symetrickou figuru, husté vlasy, pevné zdraví a dostatek energie dnes považujeme za luxus a „dokonalost“, zatímco různé defekty už vlastně bereme jako standard a považujeme za „normální“. Vždyť kdo se dnes pozastavuje nad tím, že mužům v určitém věku padají vlasy a rostou prsa? Koho zajímá, proč má stále více lidí psychické a zdravotní problémy? A jak to, že je najednou zcela normální, aby už třináctileté slečny měly celulitidu a pupek a ženy v těhotenství strie přes celé břicho? Většina z nás je buď přesvědčená, že „to tak mají všichni“ anebo „je to genetikou“. Genetika je samozřejmě mocná, ale zároveň ve všech těchhle věcech hrají obrovskou roli hormony. Ano, právě tyhle miniaturní chemické sloučeniny rozhodují v našem těle o ledasčem: o tom, kam se nám uloží tuk, jestli nám narostou husté vlasy, jestli budeme mít dobrou paměť, budeme klidní, roztržití, kreativní či bez fantazie. Rčení o tom, že se někdo jenom „vymlouvá na hormóny“ je tak možná docela neoprávněné – nevyrovnané hormony mohou v těle způsobit opravdovou paseku, aniž by si toho třeba dlouhou dobu někdo všímal.

 

Tvorba hormonů u člověka vrcholí mezi 20. a 25. rokem života. Pokud v této době nezasáhnou tělo nějaké mimořádné okolnosti, hladina hormonů v krvi je optimální, metabolismus pracuje na plné obrátky a tělo je ve skvělé formě. Už kolem 30. roku ale začíná hormonální produkce klesat a objevují se tak první známky stárnutí – od vrásek přes tvorbu lysin až po rostoucí břicho. V 75 letech má pak většina z nás v krvi pouze 20 % hormonů z doby, kdy jim bylo dvacet. Příznaky „stárnutí“ tak nejsou ničím jiným, než projevy uhasínající hormonální produkce: opuchlá spodní víčka a zapadlé oči značí nedostatek kortizolu, mizející obočí (především z vnější strany) upozorňuje na nedostatečnou funkci štítné žlázy, pleš odráží přebytek dihydrotestosteronu, oči bez lesku a tlusté tváře způsobuje přemíra inzulinu, zatímco podbradek má na svědomí nedostatek růstového hormonu.

Nás ovlivňují hormony, hormony ovlivňuje strava – a stravu?

Málokdo si ale uvědomuje, že na tom, jak rychle budeme stárnout a jak pracují naše hormony, se velkou měrou podílí i to, co jíme. Dnešní strava plná cukru, pečiva, lepku a obilovin je podle Thierryho Hertoghe nejenom příčinou řady civilizačních nemocí a alergií, ale rovněž výrazně zasahuje do správné produkce hormonů. Pro nastolení hormonální rovnováhy a zpomalení stárnutí bychom tak měli v první řadě radikálně omezit konzumaci obilovin a jíst je nejvýše 2× za týden. Základem naší stravy by tak nemělo být pečivo, ale především maso, vejce, zelenina a tuky – žádné margaríny, ale máslo, sádlo, ořechy, olivový a kokosový olej. Objevují se i názory, že je možné snížit příjem sacharidů ve stravě prakticky na nulu, aniž by to mělo na člověka nějaký negativní dopad.

Bohužel, velká většina z nás se stravuje přesně opačně – jedí obrovská, až přehnaná množství pečiva, rýže a brambor, ládují se müsli ve víře, jak si prospívají a nechápou, proč stále tloustnou a bolí je žaludek. Přitom například lepek z obilovin není u mnoha lidí správně tráven – proto se cítí celé dny ospalí, unavení, trpí průjmy nebo naopak zácpami. Takovému způsobu stravování nahrávají i restaurace, jídelny, obchody a rychlá občerstvení: V poledních menu převažují malé kousky masa s kopcem bílé rýže, děti dostávají odmala samotnou krupičnou kaši a buchtičky s krémem, květák se smaží v trojobalu a servíruje s hromadou brambor… Cukr, škrob, glukózový sirup a mouka jsou tak naprosto ve všem – pomalu a potichu deformují naše chutě, ničí náš metabolismus i hormonální rovnováhu, domnívá se autor knihy. Strava s převahou sacharidů postupně vede k vyčerpávání slinivky (odtud už je jen krůček diabetu) a k rozkolísání hladin životně důležitých hormonů.

 

Hormon krásy z telecí polívky

Jedním z nich je například růstový hormon, který se ne nadarmo označuje jako elixír mládí. Hollywoodské celebrity ho údajně zneužívají více než je zdrávo – růstový hormon nás totiž jednoduše řečeno dělá krásnými. Napřimuje záda a ramena, formuje nos, bradu a čelisti, tvaruje svaly ramenou a pánve. Také zlepšuje fungování paměti, podporuje myšlení a zajišťuje dostatek energie po celý den. Mimochodem – „energii na celé dopoledne“ nám v Česku slibují také jisté sušenky – nevěřte tomu. Naopak je prokázáno, že konzumace cukru produkci růstového hormonu blokuje. Nejmenším členem každé rodiny tak podle dr. Hertoghe bývá vždy ten, který se v dětství nejvíce cpe hranolky, těstovinami a sladkostmi. Platí to u vás?

Nedostatek růstového hormonu se ale projevuje i jinak – nejenom v rovině fyzické, kdy mužům způsobuje velké a povislé břicho a růst prsou – ale bohužel i v té psychické. Lidé s nedostatkem růstového hormonu mají prý například velké problémy s osamostatněním – znáte ty staré mládence a mamánky, kteří žijí ještě v pětatřiceti u rodičů? Ač se to zdá zvláštní, i za tohle může často deficit růstového hormonu. Stejně tak u lidí způsobuje nedostatek sebekontroly, přehánění a zveličování, nadměrnou spavost a neustálé vyčerpání bez zjevné příčiny a rovněž odkládání povinností, neorganizovanost a neschopnost cokoli zvládnout.

Jelikož injekční růstový hormon by vás přišel na pěkný balík, nabízí se otázka, zda je možné jej nějakým jídlem zvýšit přirozenou cestou? Podle doktora Hertoghe je ukázkovým pokrmem pro zvýšení růstového hormonu například polévka z telecího masa, dýně a celeru s trochou panenského olivového oleje. Pro vaše tělo je daleko prospěšnější než obligátní „chleba s něčím“. Můžete vyzkoušet i některé přírodní doplňky stravy – dobrý vliv na uvolňování růstového hormonu mají aminokyseliny arginin, lysin a glutamin a z dalších látek pískavice (řecké seno). V neposlední řadě vyplavování tohoto hormonu podporuje náročné silové cvičení.

Nemužní muži bez testosteronu

Dalším z velmi důležitých hormonů lidského těla je testosteron. Stimuluje tvorbu svalů, pozitivně působí na spalování tuků a hustotu kostí. Zajímavé je, že se velkou měrou podílí i na formování našeho charakteru – rozhoduje o tom, jestli budeme klidní, vyrovnaní, sobečtí nebo agresivní. Pokud náš vývoj probíhá v pořádku, staneme se spolehlivými, vyrovnanými, schopnými se pro něco nadchnout. Pokud ovšem například vlivem špatné stravy s nadbytkem sacharidů dojde k rozkolísání správné hormonální hladiny, odrazí se to i na povaze – z takových lidí se pak snadno stanou nevyrovnaní a agresivní jedinci, rváči, alkoholici, tvrdí Hertoghe.

 

Nedostatek testosteronu u mužů je často jednoduché poznat i na pohled – vypadají starší, mají bledý obličej „bez jiskry“, řídké a nerovnoměrné vousy, svaly jsou málo vyvinuté a ochablé a tuk se dokonce někdy ukládá podle ženského typu, tedy do boků a stehen. V povaze dominuje tvrdost a podrážděnost, zároveň však chybí dostatek zájmů – samozřejmě včetně zájmu o sex. Konečně, velmi výrazným znakem nedostatku testosteronu je padání vlasů – není to jeho přebytkem a znakem mužnosti, jak se někteří pánové rádi domnívají. U plešatých mužů jsou hladiny testosteronu většinou normální nebo snížené, paseku ovšem v těle způsobuje přebytek dihydrotestosteronu. Ten způsobuje ty „mužské“ znaky, o které muži nestojí – plešatost, nadměrné ochlupení celého těla, nadměrné maštění vlasů a bohužel i hyperplazii prostaty.

 

Ale abychom tu neřešili jen muže, je nutné zmínit, že i ženy potřebují malé množství testosteronu a i jim jeho nedostatek škodí. Úbytek testosteronu se u žen projevuje rovněž řídnoucími vlasy, celulitidou, dále malými svislými vráskami kolem úst, bledou pokožkou náchylnou k tvorbě modřin, neklidným spánkem, ztrátou sebevědomí, kreativity a zájmů.

Správnou tvorbu tohoto hormonu pak podporuje klasicky dostatek proteinů a tuků – není proto třeba bát se červeného masa, vajec, mořských plodů a dokonce ani majonézy. Vyhýbat bychom se naopak měli cukru, sladkostem, chlebu a müsli. Příkladným jídlem na zvýšení testosteronu je podle dr. Hertoghe hovězí kýta připravená v páře, k tomu dušená zelenina pokapaná olivovým olejem extra virgin a navíc hrst vlašských ořechů. Z doplňků lze vyzkoušet andskou macu nebo ženšen.

Hrozí nám něco, když se vzdáme rohlíků?

Thierry Hertoghe není jediný, kdo doporučuje v zájmu zdraví sacharidy omezovat. Rovněž mezinárodně uznávaný odborník na výživu a metabolické poruchy Ron Rosedale doporučuje vyhýbat se cukru, škrobu a obilninám, známý je rovněž Jan Kwaśniewski a jeho na tucích založená Optimální dieta, a samozřejmě paleo dieta, která si už i v Česku získala řadu příznivců a má několik samostatných webových serverů. Čeští odborníci sice před takovým způsobem stravování neustále varují, na druhou stranu neupřesňují, co konkrétního člověku hrozí, pokud se nebude denně ládovat chlebem, rohlíky a těstovinami.

 

Na názor jsem se zeptala přímo i MUDr. Milana Hrubého z Ambulance nutriční podpory Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2, ani jeho odpověď však nebyla příliš konkrétní:

„Dietní doporučení v průběhu času podléhají módním vlivům, a v éře informačních technologií jsou jednoduchým způsobem ovlivnitelná či manipulovatelná. V různých zeměpisných šířkách a délkách se za „normální“ stravu považují mnohdy protichůdné stravovací zvyklosti. Stejně jako příjem potravy svou roli v životě každého z nás hrají způsob zaměstnání, fyzická aktivita, užívání návykových látek, a zřejmě v největší míře dědičné vlivy. Nelze tedy stanovit univerzální optimální stravovací režim. Při výběru stravy je vhodné udržovat její pestrost a dodržovat správné technologické postupy její přípravy. Mimo diskusi ponechávám dietní omezení podmíněná určitými onemocněními.“

Podle zastánců názorů Thierry Hertoghe je škoda, že si nikdo nedává do souvislosti vzrůstající počet diabetiků a omílaná doporučení o nutnosti konzumace „racionální stravy“ s převahou celozrnného pečiva, cereálií a nízkotučných potravin. Uvádí se přitom jedna ze studií, jež například prokázala, že už po deseti dnech dodržování paleo stravy dochází u lidí k poklesu vysokých hodnot krevního tlaku, snížení „špatného“ LDL cholesterolu a zvýšení insulinové senzitivity. Vznášejí otázku, jestli je takový stav vůbec v zájmu lékařů a farmaceutických společností, nicméně názor na tohle ať si každý udělá sám. Stejně jako na to, co bude jíst.

Čtěte dále: Nízkosacharidová dieta pouze pro otrlé? Žádné cukry, hodně masa

Zdroje:
Thierry Hertoghe, Margerita Enrico: Hormony štěstí
http://www.hertoghe.eu/
http://www.marksdailyapple.com/paleo-diet-research/#axzz1zBY0eGME
http://drrosedale.com/
http://www.sanquis.cz/index2­.php?linkID=akt2311

http://www.dailymail.co.uk/fe­mail/article-2094956/Human-growth-hormone-injections-latest-anti-ageing-weapon-Hollywoods-A-list.html
http://www.ulekare.cz/poradna-lekare/vliv-sacharidu-na-hormony-50152

 

Odstraňte pšenici – a máte po problému

Nová provokativní kniha o pšenici a jejím destruktivním vlivu na naše zdraví přináší někdy překvapivá, pro mnohé až šokující tvrzení.

 
 

Pšenice víc než kterákoli jiná potravina (včetně cukru, tuku a solí) je pevně vetkána do evropského a amerického způsobu stravování. Potraviny z pšenice, ať zčásti nebo úplně, se dnes běžně konzumují k snídani, obědu, svačině i večeři. Dominuje stravě v tolika ohledech, že se zdá být pro současný životní styl naprosto nepostradatelná, zcela ovládla náš jídelníček a najdeme ji prakticky ve všem.

Chleba je hlavní potravinou téměř všude na světě, a když nám někdo utrhuje chleba od pusy, znamená to, že nás chce připravit o základní životní potřebu. Díky tomu také zažívá pšenice setá jako plodina rozmach, jaký nemá v historii obdoby, o čemž svědčí obrovské plochy zemědělské půdy oseté jejím zrnem. Patří mezi nejvíce spotřebovávané obilniny na zemi a představuje dvacet procent všech zkonzumovaných kalorií. Také o jejím finančním úspěchu nemůže být sporu. Ale proč se tahle zdánlivě neškodná rostlina, která uživila nesčetné generace lidí, najednou obrátila proti nám? 

  • „Zavedení zemědělství, jež bylo údajně rozhodujícím krokem k lepšímu životu, znamenalo v mnoha ohledech katastrofu, ze které jsme se nikdy nevzpamatovali.“

Jared Diamond, profesor na Kalifornské univerzitě v Los Angeles

Zemědělské inženýrství a pšenice 21. století

Především proto, že to není tatáž pšenice, kterou pěstovali a poté mleli naši předci pro svůj každodenní chléb vezdejší. Pšenice se během staletí vyvíjela pozvolným, přirozeným způsobem. Během devatenáctého a na začátku dvacátého století se měnila jen málo, tak jako ostatně ve staletích dřívějších. Mletí obilí se v minulém století poněkud zmechanizovalo a na trh se dostávalo více mouky jemnější kvality, ale její základní složení zůstávalo stále stejné.

V posledních padesáti letech však prošla tato plodina v rukou zemědělských inženýrů a biologů dramatickou proměnou. Pšeničné odrůdy byly podrobovány hybridizaci, křížení a především genetickým manipulacím (vnesení a zabudování určitého druhu organismu do genomu jiného druhu) s cílem zvýšit výnosy z hektaru zemědělské půdy (průměrný výnos je dnes v hospodářsky vyspělých zemích až desetkrát vyšší než před stoletím), snížit výrobní náklady a zajistit masovou produkci za všech okolností.

Za celou tu dobu se nikdo nahlas nezeptal, zda jsou prováděné transformace slučitelné s lidským zdravím. Přitom je genetická manipulace potravinových plodin stále primitivní vědou, se všemi nezamýšlenými dopady jak na samotnou rostlinu, tak na živočichy včetně člověka, kteří je konzumují. Představa, že by tato základní potravina, tak pevná a zakořeněná součást lidského života, mohla být pro nás škodlivá, je mírně řečeno znepokojivá a odporuje zažitým názorům dnešní kultury na pšenici a chléb. Bohužel, dosud neškodná obilnina se proměnila v nutričně ochuzenou, ale jinak všudypřítomnou ingredienci, která například zvedá krevní cukr ještě drastičtěji než běžný stolní cukr a vyvolává závislost, kdy se jako na tobogánu střídají cykly hladu, přejídání a únavy.

Čtěte téma: Jsou sacharidy zabijákem zdraví?

Život bez pšenice

Americký preventivní kardiolog William R. Davis, který dlouhodobě propaguje život bez pšenice (v jeho spíži prý nenajdeme žádné buchty, obyčejné rohlíky či bagety) a často na toto téma přispívá do odborných i populárních periodik, dokončil a v roce 2011 vydal svoje první knižní dílo Život bez pšenice, jehož překlad (Jan Kozák) s podtitulem Praktický a provokativní návod, jak zhubnout a uzdravit se vydalo nakladatelství JOTA (Brno 2013).

Někdy překvapivý, pro mnohé až šokující text, je přehledně rozdělen do tří částí (Pšenice: nezdravá celozrnná obilnina; Pšenice a její destruktivní vliv na zdraví od hlavy až k patě; Rozlučte se s pšenicí) a třinácti kapitol (např. Zapomeňte na babiččiny koláčky: stvoření moderní pšenice; Začíná vám růst pšeničné břicho: spojitost mezi pšenicí a obezitou; Národ diabetiků: rezistence na pšenici a inzulín; Kapka kyseliny: pšenice jako bořitelka pH; Šedé zákaly, vrásky a „vdovské hrby“: pšenice a stárnutí; Mé částice jsou větší než tvoje: pšenice a nemoci srdce; Všechno to máte v hlavě: pšenice a mozek; Koblihová tvář: destruktivní účinky pšenice na kůži; Sbohem, pšenko: začněte žít zdravý, lahodný, bezpšeničný život).

Čtěte dále: Seriál 10 největších mýtů o tloustnutí

Autor si především „posvítil“ na tloustnutí a hromadění tuku v některých tělesných partiích (nevzhledné pšeničné břicho, ohromný zadek, potupná mužská prsa) a také na celou řadu dalších nepříznivých účinků pšenice na lidské zdraví od cukrovky přes srdeční choroby až po imunologické a neurologické poruchy, jako je celiakie (těžká porucha zažívání vyvolaná pšeničným lepkem), revmatická artritida a demence. Předkládá přesvědčivé argumenty pro úplné odstranění pšeničných výrobků z našeho stravování, spolu s doporučeními, jak si tento přechod usnadnit a nesklouznout zase zpátky k dřívějším návykům. 

Ihned po svém prvním vydání se kniha stala bestsellerem v USA a Kanadě a dosud patří k nejprodávanějším titulům o zdravém životním stylu. Její překlad určitě zaujme také české čtenáře; nejen ty, kteří trpí celiakií a dalšími metabolickými potížemi, ale všechny, kdo se snaží zhubnout a žít zdravě. Eliminace pšenice není neproveditelný úkol. Vyžaduje však trochu tvořivosti v kuchyni, neboť mnoho našich osvědčených a v rodině oblíbených jídel se teď ocitne na zakázaném seznamu.

  • „Jediný způsob, jak si uchovat zdraví, je jíst, co nechceš, pít, co nemáš rád a dělat, co se ti nelíbí.“

Mark Twain, americký spisovatel a žurnalista

Překonané „jídlofobie“

Rada „jezte více zdravých celozrnných obilnin“ by podle autora měla zaujmout své místo na smetišti dějin vedle dalších bludů, jako je náhrada nasycených tuků hydrogenovanými a vícenenasycenými mastnými kyselinami, nahrazování másla margarinem a cukru kukuřičným či jiným sirupem s vysokým obsahem fruktózy. Také „tukofobie“ nás odstavila od potravin jako vejce, svíčková a vepřové maso, protože obsahují již zmíněné nasycené tuky. Ty byly označeny za skrytého původce srdečního infarktu a mozkové mrtvice, což bylo nejnovějšími studiemi vyvráceno.

  • „Tlustí lidé žijí kratší dobu, ale jedí déle.“

Stanislaw Jerzy Lec, polský básník, satirik a aforista

Tyto a další pomýlené nutriční rady na dlouhou dobu zmátly, zavedly na scestí a „vykrmily“ již několik generací. Poznatky z výzkumu a empirická zjištění doplňují skutečné příběhy mužů a žen, kteří podle plánu doktora Davise vysadili z jídelníčku pšeničné výrobky a již po několika týdnech na vlastní kůži zažili obrovské pozitivní změny ve svém životě. Na závěr knihy jsou vedle obsáhlého přehledu použité a doporučené literatury pro další hlubší studium této problematiky zařazeny dvě přílohy: A. Hledání pšenky na všech nepatřičných místech a B. Zdravé recepty na zhubnutí v pase.

Suma sumárum: Odstraňte pšenici a odstraníte problém.

Více také: Wheatbellyblog.com

Zdroj: Vitalia.cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář