Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divoké versus domácí kachny

6. 2. 2010
DIVOKÉ VERSUS DOMÁCÍ KACHNY

 

 

 

Tentokrát bych se chtěl zamyslet nad vývojem naší populace kachny divoké ve vztahu k různým plemenům kachny domácí. Nejsem jen chovatelem drobných domácích zvířat, především drůbeže, ale i milovníkem živé přírody a členem České společnosti ornitologické, i když v současnosti spíš pasivním. Při toulkách kolem vodních ploch jsem si v posledních letech všiml, že se z našich vodních toků a rybníků vytrácí divoké kachny ve své původní podobě. Tento úkaz není jen trendem poslední doby, ale v omezeném rozsahu trvá již několik desetiletí. Mezi chovateli je i mnoho myslivců, kteří jistě ví, o čem hovořím. Tento článek jsem se rozhodl napsat proto, že zřejmě největší podíl na tomto vývoji mají právě chovatelé domácích kachen a možná i myslivci.

Obrazek

 

 

Celé to začalo asi před dvěma roky, když mé oči posuzovatele drůbeže uvízly na kachnách divokých, které v hojném počtu zimují u nás, na soutoku Kozlovského potoka s řekou Jihlavou. Mnoho kachen mělo vady, které bych při posuzování divoce zbarveného domácího plemene klasifikoval v pozici 5 známkou 0 a výslednou třídou „výluka“. To mě docela zaujalo a začal jsem se tomuto problému více věnovat. Nacházel jsem další a další odchylky od všeobecně uznávaných popisů znaků kachny divoké. Bohužel většinou šlo o náhody, takže jsem s sebou neměl ani fotoaparát, abych je zdokumentoval. Z tohoto, řekněme studia, vznikla tato úvaha, ale zároveň varování a upozornění pro chovatele kachen.
Nejdříve si pojďme kachnu divokou (lat. anas platyrhynchos), kterou u nás běžně nazýváme březňačka, trošku připomenout. V zoologické systematice ji řadíme řádu vrubozobých (Anseriformes), čeledi kachnovitých (Anatidae), podčeledi plovavých kachen a rodu kachen (Anas).
Kachna divoká se v několika podruzích vyskytuje téměř po celé severní polokouli od Evropy, přes střední a severní Asii až po Severní Ameriku s výjimkou severozápadu a Grónska. Na další místa na světě byla vysazena člověkem. Protože se vyznačuje vysokou přizpůsobivostí na nejrůznější biotopy, můžeme ji najít od mořských pobřeží až po velehory na vodních tocích a stojatých vodách všeho druhu i jejich okolí.
Většinu výše jmenovaného území obývá kachna divoká holoarktická (Anas platyrhynchos platyrhynchos), kterou známe i od nás. Tuto kachnu, která se vyskytuje téměř na celém území naší republiky, není asi třeba příliš představovat, protože ji každý musel vidět. Jde o kachny s délkou těla u kačera 60 – 65 cm, u kachny 50 – 60 cm, o hmotnosti kačera 1100 – 1350 g a kachny 900 – 1150 g. Jejich spíš menší a protáhlý trup je vodorovně nesený, krk štíhlý, hlava protáhlá s plochým čelem a poměrně dlouhým zobákem. Hnědé oči jsou relativně velké. Zobák žlutozelený u kačera a žlutohnědý u kachny s tmavým hřebenem. Běháky oranžově červené, u kachny poněkud tmavší.
Samec ve svatebním šatu má hlavu a horní část krku modrozeleně lesklou, oddělenou od dolní části úzkým bílým, vzadu neuzavřeným krčním proužkem. Dolní část krku a prsa jsou červenohnědá, boky, ramena a břicho stříbřitě šedé s jemným tmavým perlením. Záda jsou tmavá, směrem k ocasu pozvolna přecházejí do černozelené barvy. Kostřec, kačírek a dolní část ocasu černozelené. Rejdováky jsou šedé, po stranách světlé. Kryt křídel je stříbřitě šedý, přecházející do hnědava. Letky tmavé a při složeném křídle tvoří uprostřed modrozeleně lesklé zrcadlo, které je vpředu i vzadu vně bíle a uvnitř úzce černě lemované. Zobák je olivově zelený a běháky oranžové.
Kachna má hlavu středně hnědou s tmavšími očními proužky a temenem hlavy. Základní barva zad, prsou, boků a břicha je zlatohnědá s několikanásobnou hnědočernou až téměř černou podkovovitou kresbou. Vnější ukončení per je hnědým podkovovitým lemem. Prostý šat kačerů se podobá šatu kachen, je však poněkud tmavší (vrch hlavy) a zrcátko je živěji vybarvené.
Všechna plemena domácích kachen, mimo pižmovek, které se řadí k jinému živočišnému druhu, mají své předky právě v kachně divoké. Ostatní druhy se na domestikaci kachny s největší pravděpodobností vůbec nepodílely. O této skutečnosti psal již Charles Darwin a jako opodstatnění své teorie uváděl, že většina domácích kachen se kachně divoké podobá svým zbarvením i kresbou a při křížení domácích kachen s divokými získáme vždy plodné potomstvo. Z tohoto důvodu bychom si divokých kachen měli považovat nejen jako živočišného druhu nebo lovné zvěře, ale i co by jakéhosi kulturního dědictví a genové rezervy domácích kachen pro další generace.
V poslední době, jak už jsem zmínil, se však objevují na našich vodních plochách kachny, které nejenže neodpovídají březňačkám zbarvením, ale ani některými jinými znaky nebo i celkovým typem. S netypicky vyhlížejícími kachnami divokými se nejčastěji setkáváme ve městech nebo v okolí lidských sídlišť. Původ netypicky zbarvených jedinců kachen divokých je různý. Může to být efekt genetické mutace, který se pravděpodobně zvyšuje v případě tzv. inbreedingu (příbuzenského křížení), s nímž se můžeme setkat v zabydlených městských populacích. Jak ale víme, pravděpodobnost mutace je velmi malá i v tomto případě a není možné, aby rychle ovlivnila velkou populaci. Část neobvykle zbarvených ptáků je důsledek křížení s chovanými domácími plemeny, někdy záměrného, jindy ne. Další skupinou jsou uprchlíci nebo záměrně vypuštění jedinci z chovů domácích plemen kachen, jak masných, tak okrasných. S velkou pravděpodobností se takoví jedinci budou křížit s jedinci normálního vzhledu a budou předávat své geny do populace kachny divoké.
ObrazekCo tedy můžeme na našich vodních plochách a v jejich okolí dnes nalézt? V první řadě jsou to jedinci tělesného rámce i typu kachny divoké se zcela bílým opeřením. Mnohdy se setkáváme s názorem, že jde o albíny, avšak skutečný albinismus u kachen doposud nebyl prokázán. Pokud by šlo o mutaci, asi by zvířata nebyla čistě bílá, ale se žlutým nádechem a s větším či menším podílem divoce zbarveného opeření. Musí tedy nutně jít o domácí plemeno, např. kachny vysokohnízdící létavé nebo jejich potomky z druhé generace.
Dále můžeme tu a tam na vodě najít jedince oproti kachně divoké velkého tělesného rámce s mohutnou týlní částí hlavy a poměrně krátkými křídly. Buď může jít přímo o některé těžké plemeno domácích kachen (kachny pekingské, saské, ruánské atp.) nebo o jejich potomky. ObrazekMůžeme se dokonce setkat i s chocholatými kachnami, které jsou s největší pravděpodobností potomky kachen selských, a vůbec nejčastěji s kachnami smaragdovými, zakrslými, vysokohnízdícími létavými, které zřejmě svým majitelům ulétly, ale i s dalšími. Křížením všech výše jmenovaných plemen a kachnou divokou dostáváme nejčastěji se vyskytující neobvyklé jedince, i když samozřejmě čas od času skutečně může jít o mutaci.
Jak tedy většinou ve skutečnosti vypadají naše kachny divoké? U mnoha z nich můžeme pozorovat přítomnost tzv. světle divokého faktoru, který se projevuje ve větší či menší míře. Obě pohlaví jsou oproti divokým zesvětlena, až na zrcátka obou pohlaví, hlavu, horní část krku a prsa u kačera. Kachna má základní zbarvení světle hnědé až žlutě plavé a kresbu o něco tmavší. Kačeři mají na prsou i kostrči lehké bílé lemy a světlejší mají i spodní partii, která pod ocasem přechází do bílé. Krční proužek je vzadu neuzavřený. Dále se vyskytují zvířata se zbarvením zesvětleným tzv. stříbrným faktorem. Zvířata tohoto zbarvení jsou ještě více zesvětlena, než světle divoká. Většina hnědého pigmentu kachny a šedého u kačera chybí a je nahrazena smetanově bílou základní barvou. Kresba kachny je rozpuštěna do tzv. čárkování a chybí jí oční proužky. ObrazekOpět je zachováno u obou pohlaví zbarvení zrcátka a u kačera hlavy a horní části krku. Kačer má díky ještě většímu zesvětlení stříbřitě lemovaná prsa a tentokrát uzavřený širší krční kroužek. Můžou se objevit i znaky připomínající tmavě divoké zbarvení domácích kachen. To se oproti divokému zbarvení projevuje přírůstkem černého pigmentu v základním zbarvení a tím jeho ztmavení, u kachny potlačením kresby na hlavě a u kačera absencí bílého krčního proužku. Obě pohlaví pak nemají bílé lemy zrcadel na křídlech. Kačer má tmavší prsa i stříbřitě šedou dolní část trupu. Tu a tam můžeme narazit i na divokou kachnu s projevy některého z kombinovaných zbarvení, především hnědě divokého a hnědožlutého, ale setkal jsem se i s modrožlutě divokým zvířetem. Objevují se také jedinci černí s projevy dominantní divoké kresby, zřejmě potomci kachen smaragdových. Poslední skupinou jsou kachny divoké s jakoukoliv bílou kresbou, ať už ve tvaru větší či menší dominantně se projevující náprsenky, s tzv. hrubě strakatou kresbou, která se projevuje širokým krčním kroužkem u kačerů a větším či menším podílem bílého peří po celém těle obou pohlaví nebo i strakatou kresbou kachen indických běžců. Indicií napovídající křížení je i Obrazekodlišné zbarvení zobáku nebo jeho části. Mnohdy můžeme vidět kačery s tmavým hřebenem zobáku nebo s olivově zeleným až šedým zobákem.
A aby toho nebylo málo, tak se nám objevují kachny divoké připomínající svým typem kachny zakrslé, s krátkým trupem a zobákem a kulatou hlavou, protáhlé kachny vysokohnízdící létavé a někdy i kachny většího tělesného rámce, jasné křížence s těžšími plemeny domácích kachen.
Jaké jsou tedy příčiny tohoto problému a kudy vede cesta alespoň k částečné nápravě? Kolem roku 1980 došlo k prudkému snížení stavů kachny divoké. Příčin bylo několik, převažovala ale problematika zdravotní. Na mnoha vodních plochách došlo k velkým úhynům v důsledku výskytu botulismu, svůj podíl měly i migrace kachen mimo naši republiku. Docházelo také k některým necitlivých zásahům do vodního hospodářství zlikvidováním několika význačných hnízdišť kachen a meliorací menších řek, takže došlo ke ztrátě přirozeného pobřežního porostu. Na snížení počtu a tím pádem i odlovu kachen myslivci bylo reagováno zavedením jejich umělého odchovu s následným vypouštěním, hlavně na rybníky. V roce 1988 jich bylo vypuštěno v ČSSR dokonce přes 220 000 kusů, což je více, než bylo dříve přirozeně reprodukováno. Od poloviny devadesátých let byly kachny březňačky vypouštěny pouze z renomovaných odchoven, ve kterých byla zajištěna jejich genetická čistota. Ve Slovenské republice, ale i v jiných zemích, (údajně však i u nás) se v počátcích umělého chovu kachen velmi často používali kříženci kachny divoké a domácí kachny kampbelky kvůli navýšení snášky. Kampbelky však mají vyšší hmotnost a někteří z těchto kříženců jen těžko vzlétávali z vodní hladiny. Kolik však dnes máme v ČR odchoven, kde se chová geneticky čistá linie kachny divoké, která je před vypuštěním kontrolována, zda nenese znaky křížení? Současná nejkvalitnější zařízení na umělý chov kachen velmi často provádějí odchyt divokých kachen a jejich zařazování do produkčního hejna, takže nedochází k jejich výraznější domestikaci. Na rozdíl od bažanta je uměle odchovaná kachna k pobytu v přírodě velmi přizpůsobivá, ztráty po vypuštění jsou minimální a během několika let se podařilo vyřešit i problém s jejich vzlétavostí po dosažení dospělosti. Uměle odchované kachny se velmi významně podílely a pravděpodobně ještě podílejí na posilování populací divokých kachen, protože se poměrně dobře přizpůsobují životu v přírodě a navíc snadno vstupují do reprodukčního procesu. Je ale pravděpodobné, že přítomnost člověka během odchovu se vtiskla do jejich podmínek chování, a proto mají uměle odchované kachny sníženou reakci na jeho přítomnost. Důkazem může být jev, který v poslední době je stále častější, a to přetrvávání velkého počtu divokých kachen prakticky po celý rok na tocích v městských zástavbách. Většinou zde tyto populace zůstávají přes celou zimu, protože jsou od lidí bohatě zásobovány potravou a v následujícím roce je možno často pozorovat i odchov kachňat. Často ale tyto kachny jinak vypadají, jsou tedy neznámého genetického původu. V blízké budoucnosti se tak může stát, že původní kachna divoká v naší přírodě přestane existovat. Velká hejna uměle vypěstovaných kachen také ohrožují zejména na malých rybnících i další druhy vodních ptáků, obojživelníky a bezobratlé. Kachny likvidují i některá cenná rostlinná společenstva. Uvažuje se dokonce o tom, zda nemohou přenášet choroby na původní druhy. Polodivoký odchov kachen byl před časem také velmi pravděpodobným zdrojem možného šíření ptačí chřipky a od doby, kdy se tento nevhodný trend odchovů u nás šířil a stal se jakýmsi mysliveckým pseudoochranářským standardem, je možné mezi volně žijícími kachnami pozorovat různé křížence s kachnami domácími, kteří nemají ve volné přírodě vůbec co dělat. Vliv kříženců nebo nepůvodních druhů vždy vede k ochuzování přírodní rozmanitosti. Někdy zanikají i celé druhy, které jsou lokálně velmi cenné. Pozitivní vliv kříženců či zavlečených druhů není dosud znám.
Přestože jsem nyní spílal spíše myslivcům, mám pocit, že největší škody na naší populaci kachny divoké v poslední době páchají drobnochovatelé kachen. Dříve chovatelé svůj zájem zaměřovali především na chovy masných plemen. Tato více či méně neohrabaná plemena nelétají, a proto jejich úniky byly spíše náhodou a s divokými kachnami se tedy křížila jen ve velmi malém rozsahu. V posledních letech však stoupá obliba chovu kachen zaměřeného spíš na plemena sportovní či okrasná. Lidé si pořizují okrasná plemena domácích kachen ke zkrášlení zahrad nebo kvůli omezenému prostoru, nižším nárokům na stravu a péči vůbec. Tato plemena také vysedávají a vodí své potomstvo, takže milovníkům kachen ubývá starostí s nimi. Jde především o kachny smaragdové, kachny zakrslé a vysokohnízdící létavé. Posledně dvě jmenovaná plemena se navíc chovají v mnoha barevných rázech. Nevýhodou těchto plemen je, že jsou poměrně dobrými letci, takže velmi Obrazekčasto chovatelům i unikají. Tato plemena jsou divokým kachnám nejbližší, disponují podobnými vlastnostmi a i jejich tělesný rámec a typ se březňačkám velmi podobá, takže pokud svému majiteli ulétnou, můžeme očekávat, že se s největší pravděpodobností zařadí do hejna kachen divokých a navíc v něm budou plodit potomstvo kříženců. Velkým nešvarem mnoha chovatelů je, že když se jim určitý jedinec z výše jmenovaných plemen nehodí do chovu, tak ho prostě vypustí do volné přírody. Je to jistě jednoduší, než malou kachničku zabít, oškubat a sníst nebo ji prostě zabít a zakopat. Omluvou pro takové jednání nemůžou být ani argumenty typu: „jsem milovník všeho živého, nic nedokážu zabít, tak jí bude nejlépe nebo měl jsem k ní citové pouto“. Je třeba si uvědomit, že díky vypuštění jednoho zvířete do volné přírody může za pár let zaniknout jeden živočišný druh. Smutné je, že takto jednají i zkušení chovatelé a skuteční odborníci na chov kachen. Přátelé, zamysleme se tedy nad svým počínáním! Někteří z vás sice namítnou,Obrazek že divoké kachny mohou přilétnout na chovatelův dvorek, zde se nechat zapojímat a poté zase odlétnout. To je však zcela nepravděpodobné, protože kachny divoké žijí v přírodě monogamně a tudíž pokud už by si našly a vybraly partnera v zajetí, rozhodně by s ním už zůstaly.
Do volné přírody se tedy každý rok dostanou z domácích chovů desítky tisíc uměle odchovaných kachen. Část z nich sice postřílí lovci při honech, spousta ptáků však zůstane v přírodě a přenáší své znaky na další generace, což způsobuje jen těžce napravitelné škody.
Na samý závěr bych chtěl ještě připomenout § 5 Zákona o myslivosti, který hovoří o zákazech stanovených k zachování druhů zvěře. Zde je mimo jiné uvedeno: „V zájmu zachování druhů zvěře se zakazuje vypouštět do honiteb jedince druhů zvěře, které jsou drženy ve farmových chovech, nebo jejich mláďata, vypouštět do honiteb zvěř a zvířata získaná Obrazekkřížením mezi druhy zvěře a mezi druhy hospodářských zvířat, vypouštět do honiteb zvěř, která byla chována v zajetí.“ Kdo tedy vypouští do volné přírody zvířata, porušuje i zákon a může za to být potrestán.
Domácí kachny nejsou jediným nepřirozeným druhem v zemi. Podobný problém, který jsem zde popsal, může nastat a ve velmi malém rozsahu zřejmě i nastal, u hus, bažantů, divokých králíků nebo holubů. Zde však zatím není riziko takové, jako u přizpůsobivých kachen. Před nedávnem probíhaly ve všech médiích zprávy o tom, že v posledních letech se z Německa a Polska dostávají do českých řek americké druhy raků, které vytěsňují původní druhy a navíc na ně přenášejí račí mor, vůči němuž jsou sami odolní. A tak bychom mohli do nekonečna pokračovat. Nedopusťme tedy, aby se kachny divoké díky nám chovatelům dostaly z podobných důvodů na stránky různých tiskovin, do televize, rádia nebo na internet.
 
 
<!--[endif]-->
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Revolutional package XRumer 16.0 + XEvil can break of captchas more than 8400 types

(Claudiafluse, 16. 11. 2017 21:09)

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas recognition of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later!

P.S. XEvil 4.0. break ReCaptcha2 too !

kocourkov

(lub norm, 11. 10. 2016 17:54)

Snůška hovadin. Domácí kachna, která se občas objeví v přírodě, nemůže ohrozit divokou populaci. Jedná se stále o jeden a tentýž živočišný druh, takže jde spíše o prospěšný přínos formou osvěžení krve v divoké populaci. A že se nějaká liší trochu vzhledem - to určitě obyčejným návštěvníkům přírody nevadí. Vadí to jen "vědcům", kteří vztah k přírodě nemají a jsou posedlí bojem za tzv. genetickou čistotu.

Re: kocourkov

(MILOVNÍK PŘÍRODY, 11. 10. 2016 18:36)

Souhlasím. Ten rádoby odborník píše, že divoká populace kachen je genová rezerva pro chov domácích kachen. Platí to spíše obráceně, domácí kachny jsou genová rezerva pro zachránění divoké populace. A to pokud bude pokračovat myslivecká činnost , kdy sice odchovají spoustu divokých kachen, ale pak je postřílejí i s velkou částí těch narozených v přírodě.