HAJANY

Malá fotografická vizitka byla mnohem levnější než předchozí techniky. Tak například u pražského fotografa Klemense stála v r. 1842 jedna daguerrotypie 6 zlatých (týdenní plat kvalifikovaného dělníka), ale v roce 1864 stála vizitka u píseckého fotografa A.Liebelta „první otisk 60 krejcarů, další po 20 krejcarech“. Vedle technických předpokladů přálo rozvoji fotografie i společenské klima, politické uvolnění a velký hospodářský rozvoj šedesátých let. V této době se ve všech městech zakládají nové fotoateliéry. Fotografie se stala jednou z nejvýhodnějších živností. Roku 1866 se objevil větší formát „kabinetka“ s fotografií 100 x 150 mm na kartonu 110 x 170 mm. Po roce 1870 se objevovaly další formáty různých tvarů a velikostí. Zadní strany kartonů jsou zajímavými historickými doklady. Přinášejí údaje o osobě fotografa, umístění ateliéru a pomáhají fotografie datovat.

O jiném pobytu kočujících fotografii se zmiňuje „Otavan“ 29.září a l5.listopadu 1863. Byli zde akademičtí malíři a fotografové Adolf Pech (od r. 1864 působil trvale v Českých Budějovicích) a Hynek Fiedler, známý fotograf v Praze. Spojení akademický malíř a fotograf bylo v té době docela běžné. První fotografické ateliéry převzaly funkce malířských atelierů, tvůrců portrétních miniatur. Oba fotografové pracovali několik měsíců v hostinci U Zlaté hvězdy v Budovcově ulici . Od nich je i zdařilá fotografie profesorského sboru písecké reálky. Na fotografii je kromě Adolfa Heyduka i třetí, kdo v Písku požádal o fotografickou koncesi, akademický malíř Václav Šebele. Kdyby zde Pech a Fiedler byli jen o tři měsíce dříve, byl by na fotografii zobrazen učitel jazyků August Liebelt, druhý co do pořadí, fotograf v Písku.

V této době pracovali v Písku již dva stálí fotografové. První, kdo požádal o koncesi k živnosti fotografické roku 1863, byl malíř a fotograf Karel Brunner, narozen roku 1820, který si po kratších pobytech v Písku 1862 a snad i 1861 otevřel ateliér v zahradě domu čp. 4 u Kamenného mostu. Dům sousedící s domem U slona byl koncem 19. století zbořen. V roce 1862 pobýval Karel Brunner v Písku se svým bratrem Konrádem, fotografem v Příbrami. Brunner byl Němec, česky nemluvil, ale těšil se zřejmé oblibě a jeho živnost vzkvétala. Od něj se také dochovala fotografie, na které je jeden z prvních pohledů na Písek. Zemřel náhle v roce 1868. Živnost po jeho smrti krátce vedla manželka Anna Brunnerová.

Dalším koncesiovaným fotografem z roku 1863 je August Liebelt, narozen 1826. Původně soukromý učitel jazyků se naučil fotografovat od svého švagra, pražského fotografa Brandejse. Jeho první snímky píseckých občanů jsou již z let 1860 - 1861. V té době vyučoval francouzštinu a angličtinu na písecké reálce. Pro školní rok 1863/64 již na přání městské rady do reálky nenastoupil ( šetřilo se a jeho hodiny převzal kolega ), a proto hledal obživu v živnosti fotografické a podle inzerátu v Otavanu 15. října 1864 také fotografování vyučoval. Byl to zřejmě on, kdo v září 1865 vyfotografoval oběšence popraveného na Vyhlídkách (návrší později zalesněné a nazvané Amerika) a fotografii vystavil ve své výloze mezi ostatní portréty píseckých občanů, čímž je značně pobouřil.

Roku 1864 dostává licenci asistent na písecké reálce, akademický malíř Václav Šebele, narozený r. 1835 v Mírči u Mirovic. Téhož roku inzeruje v Otavanu, že „má svou fotografickou dílnu U Zlaté hvězdy na Budějovickém předměstí“. To je na stejném místě, kde měli ateliér rok před tím fotografové Pech a Fiedler. Ani Václavu Šebelovi se ve fotografické živnosti moc nedařilo, a proto již po roce končí. Je na něj vzpomínáno v publikaci „50 let vyšší reálky písecké“, kde učil od r. 1861 až do své smrti v roce 1899. V jeho životopisu se dočteme, že byl obratný malíř, skromný a ochotný, ale o jeho fotografické činnosti se autor článku nezmiňuje.

Roku 1867 působili v Písku fotografové J.H.Steffel, F.Svoboda a J.Vrba. Ani od nich se mnoho snímků nedochovalo a dnes už těžko zjistíme, kde měli ateliéry, neboť' na zadní strany svých snímků si nechali natisknout pouze své jméno a nápis „fotograf v Písku“.

V roce 1868 se do Písku z Milevska přistěhoval fotograf Ottomar Pokorný. Fotoateliér si nejprve zařídil na Budějovickém předměstí a později na Velkém náměstí č. 6, to je v domě, kde je dnes lékárna U Sv. Anny. Tady pracoval do roku 1887. Od O. Pokorného se dochovalo poměrně dost snímků, především jsou to ateliérové portréty.V letech 1869 až 1870 je Pokorný jediným stálým fotografem v Písku.

Roku 1870 sem přichází první z veliké rodiny Quastů, malíř a fotograf Ferdinand Konrád Quast. Za rok se za ním přistěhoval jeho otec Jan Zachariáš Quast nar. 1814. J. Z. Quast si po vystudování akademie otevřel malířský atelier v Praze. Jeho malby na skle a porcelánu byly vysoce ceněny na zahraničních výstavách. Například r. 1851 v Londýně a v roce 1853 v New Yorku dostal zlatou medaili, což se ostatně můžeme dočíst na zadní straně téměř každé fotografie zhotovené rodinou Quastů. Jan Zachariáš Quast je nouzí donucen také fotografovat a je zajímavé, že na zakoupení fotografického přístroje mu přispěli pražští čeští vlastenci. Ale i v letech, kdy žije v Písku, vyhledává raději zakázky na práce malířské. J. Z. Quast, který zemřel v r. 1891, měl celkem dvanáct dětí. Z nich se fotografií zabývali: Již zmiňovaný Ferdinand Konrád, nar. 1843. Poté, co do Písku přišel jeho otec, stěhuje se F. K. Quast do Sušice, kde si otvírá atelier a v roce 1877 dobrovolně umírá. Gustav Adolf, nar. 1846, byl fotografem v Písku, Sušici, Praze a Dobříši, kde za „záhadných okolností“ umírá. Karolina, nar.1850, fotografka, po smrti svého otce převzala vedení fotoateliéru Quast v Písku. Působila zde až do roku 1924 a většina snímků, které se dochovaly je právě od ní. Konstancie, nar. 1862, pracovala v ateliéru své sestry jako retušérka, také občas pomáhala bratrům. Roku 1903 se v Sušici, kde měl v té době ateliér G. A. Quast, otrávila. Osudy rodiny Quastů nebyly veselé. Fotografie často nabízeli pouze za obživu. Snad právě proto si vzájemně pomáhají a jen málo fotografií je označeno jménem jednoho z nich, nejčastější je všeobecné označení „fotografická dílna Quast v Písku“. Fotoateliér Quast se nacházel v zahradě za domem č. 49 na Fügnerově náměstí. Byl to dřevěný, z části zasklený altán.

Od roku 1889 působil v Písku fotograf Vilém Wietz. Ateliér měl na zahradě domu ve Smetanově ulici. V následujících letech si otevřel pobočky ve Strakonicích a v Táboře. Wietz byl známý nejen jako fotograf (pozornost vzbuzovaly jeho pigmentové fotografie v různých barevných odstínech), ale i jako výrobce suchých desek. V roce 1891 je představuje na Jubilejní výstavě v Praze. Získává za ně čestný diplom a uznání pražských fotografů Eckerta a Langhanse, kteří si u něj objednali desky na zkoušku. V Otavanu se v srpnu 1916 můžeme dočíst: ,,V Trnavě v Uhrách zemřel p. Vilém Wietz, před lety oblíbený fotograf v Písku“.

Ve vedlejší Nerudově ulici č. 68 si roku 1903 zřídila pobočku českobudějovická firma fotografa Antonína Wildta a brzy začala značně konkurovat. Vynikala ve zhotovování tehdy modních olejotisků nebo gumotisků. Při nich se snímek z negativu kopíruje na zvláštní citlivou vrstvu, která podle intenzity osvícení nabobtná. Na ní se štětcem nanese (napráší) barva a ta se otiskuje na papír jako monotyp.

Píseckou filiálku firmy Wildt vedl a v roce 1910 přebírá Josef Skalický. Díky inzerátu v publikaci „Město v lesích královský Písek“ z roku 1911 máme o jeho ateliéru konkrétní představu. V inzerátu jsou použity dvě fotografie, na jedné je přijímací salon a vchod do ateliéru a na druhé je vyobrazen fotoateliér. Z těchto fotografií je zřejmé, že jde o klasický půdní ateliér, kde strop a jedna stěna, většinou ta severní, jsou proskleny. Světlo se regulovalo pomocí závěsů a záclon, využívala se i odrazná plocha. Elektrické osvětlení se v píseckých fotoateliérech prosazuje až o deset let později, ale ještě v roce 1922 Skalický v inzerátu oznamuje, že se „fotografuje při denním i umělém světle“. Na snímku dále vidíme deskový fotoaparát na masivním ateliérovém stativu, malovaná pozadí, opony a mnoho židlí, křesílek a stolků. Fotografickou firmu Skalický vedla po manželově smrti v r. 1916 jeho žena Karla Skalická, která se sice v r. 1919 provdala za pražského fotografa J. Čamského, ale ateliér Skalický fungoval do r. 1924. Na stejné adrese si v letech 1920-22 ohlásil fotografickou živnost František Švarc. Byl to patrně zaměstnanec firmy, který ostatně své fotografie ani neoznačoval. Možná se již tehdy praktikoval takzvaný Švarcsystém.

V roce 1924 přebírá živnost po Skalickém v Nerudově ulici č. 68 fotograf František Zeman. V témže roce otvírá další ateliér v Rybářské ulici č. 12. Na jedné z mála podlepených fotografií se dočteme: „jediný uměl. foto-ateliér Jos. Skalický nást. Fr. Zeman Písek, Nerudova 68“, což je logické, ale méně logický je nápis na fotografii z provozovny v Rybářské ulici: ,jediný uměl. foto-ateliér Fr. Zeman, dříve Vavruška, Písek, Rybářská ul. 12“. Víme přeci, že ateliér Vavruška v té době vede syn Jan Vavruška v Rybářské ul. 10 a od roku 1934 jej povede další syn Stanislav Vavruška. Ještě pár let před tím, než se František Zeman v roce 1939 vzdává živnosti, zakládá filiálku v Blatné.

Dalším, kdo si v roce 1924 otevřel fotografickou živnost, byl Rudolf Steinocher. Ateliér měl patrně jen krátce v Husově třídě č. 446. V roce 1925 přebírá po Fr. Zemanovi ateliér v Rybářské ul. 12 fotograf Jaromír Bureš a provozuje jej do roku 1926. Na stejné adrese ohlašuje v roce 1926 svou živnost Vladimír Langhans. Se známým pražským fotografem stejného jména není v žádném příbuzenském vztahu, přesto se brzy stává jedním z nejuznávanějších píseckých fotografů. Na začátku třicátých let stěhuje svůj fotoateliér do nově opraveného domu na Velké náměstí č. 2. V roce 1929 otvírá fotografický ateliér v Chelčického ulici č. 51 fotograf Bohumír Javůrek. Živnostenský list měl již od roku 1920 jak se dozvídáme z razítka na fotografii. Ateliér Javůrek se později přestěhoval na Pražskou třídu č.22 a ještě později na Velké náměstí vedle radnice. Zde již vedl živnost syn Bohumíra Javůrka, Bohumil. Ateliér Javůrek byl v Písku první, kdo inzeroval i fotoslužby amatérům, to bylo v roce 1941 a asi právě proto se v roce 1947 inzeruje jako fotoslužba Javůrek.

V Jungmannově ulici č. 1 se v roce 1937 usazuje fotograf Jan Pravenec. O dva roky později inzeruje: „prvotřídní fotografii pro každou příležitost“. V roce 1947 přebírá firmu vdova Ludmila Pravencová. V roce 1939 ohlašuje fotografickou živnost fotograf Gabriel Paulus. Ateliér měl v Nerudově ul. č. 4. V roce 1947 se vzdává činnosti. V témže roce ohlašuje na stejné adrese živnost Jaromíra Koutecká - Nejdlová. Její živnost byla zrušena v roce 1952. Mimo jmenované fotografy a ateliéry se můžeme před 1. světovou válkou setkat ještě s fotografiemi od Elišky Schneiderové a fotografa Zuny. Šlo patrně o fotografické živnosti bez ateliéru. Tito fotografové se živili fotografováním školních a jiných skupin, vesnických svateb apod.

Na začátku padesátých let jsou (do té doby soukromé), fotografické ateliéry bud' začleněny do komunálních služeb a nebo zrušeny.