Co o nich nevíte
Mnoho lidí je okouzleno životy exotických zvířat, bohužel jen málokoho by napadlo přemýšlet o „obyčejných“ slepicích. Dostanou-li přitom tato zvířata možnost naplnit své přirozené potřeby, nejsou jejich schopnosti o nic méně fascinující.
V přirozeném prostředí žijí slepice v malých skupinkách, ve kterých funguje stabilní sociální hierarchie. Slepice si dokáží zapamatovat více než sto svých společnic a snadno určí jejich postavení ve společenském žebříčku. S tím souvisí i jejich povaha, některé jsou družné a nebojácné, jiné jsou plašší a ostražitější. Některé milují lidskou společnost, jiné se chovají odměřeně či agresivně.
Slepice si také vybírají své přátele a snaží se pobývat v jejich blízkosti. Kim Sturla z jednoho amerického útulku pro hospodářská zvířata vypráví dojímající příběh o vzájemném poutu slepice a kohouta: „Z městské skládky jsme k nám přivezli starou slepici. Později jsme zachránili kohouta, též postaršího věku. Sblížili se a mimo jiné spolu hřadovali na venkovním stole. Jedné noci se spustil opravdu prudký déšť. Šla jsem je schovat do stodoly a uviděla jsem, jak kohout schovával slepici pod svými křídly.“
Slepice mají velmi dobře vyvinuté komunikační schopnosti. Používají více než 30 zvukových signálů, jimiž si předávají informace – např. o nebezpečí, potravě – a vyjadřují emoce – např. strach, hrozbu, spokojenost. Na létající dravce dokonce upozorňují jiným signálem než na dravce blížící se po zemi. Kromě toho využívají i vizuální signály, především tělní pohyby.
Slepice jsou vskutku pečující matky. Pro bezpečí svých dětí jsou schopny obětovat vlastní pohodlí, bedlivě proto pátrají po nejbezpečnějším místě pro své hnízdo, i kdyby kvůli tomu měly omezit příjem potravy. Se svými kuřaty komunikují dokonce i před jejich vylíhnutím. Slepičí matky je učí rozeznávat jednotlivé signály a kuřata je zase volají vždy, když potřebují nějakou změnu – zahřát nebo otočit vejcem.
Vědci žasnou nad jejich kognitivními schopnostmi a v tomto ohledu je srovnávají se savci, někdy i s primáty. Slepice například rozumějí vztahu příčiny a následku, což svědčí o vyšší inteligenci, než je přisuzována psům. Při jednom experimentu dostaly zraněné slepice na výběr mezi potravou obsahující anestetika a potravou bez nich. Slepice pochopily, že jim strava s lékem pomáhá, a velice rychle ji začaly vyhledávat.
Jiná studie ukázala, že slepice jsou schopné předjímat budoucnost a na základě toho se ovládat, což je schopnost, která byla dříve přisuzována pouze primátům. Slepice dostaly na výběr klovnout do tlačítka hned a dostat malou odměnu, nebo vyčkat dvacet dva vteřin a obdržet větší množství jídla. V 90% případech slepice vyčkaly.
Slepice se dokáží učit jedna od druhé. V další studii vědci rozdělili slepice do dvou skupin a jednu z nich naučili v určitém pořadí mačkat zelené a červené tlačítko, aby dostaly odměnu. Slepice v druhé skupině se naučily dělat totéž – jen tím, že sledovaly jiné slepice.
Drsný pokus provedl John Webster z university v anglickém Bristolu. Slepice dostaly směs žlutých a modrých kukuřičných jader. Žlutá jádra byla neškodná, a modrá obsahovala chemikálii způsobující nevolnost. Slepice se brzy naučily jíst jen ta žlutá. Stejné slepice si později pořídily kuřátka, a když jim byly tři týdny, nechaly je běhat po farmě. Následně byla kolem rozmístěna žlutá a modrá semena. Slepice okamžitě vysvětlily svým mladým, aby se modrým vyhýbali. Zdá se neuvěřitelné, že si slepice předávají své zkušenosti z generace na generaci.
Přečtěte si, co se s těmito tvory děje na moderních farmách.
Použitá literatura:
- GoVeg.com. Hidden Lives of Chicken: http://goveg.com/f-hiddenliveschickens.asp (zobrazeno dne 12.4.2009).
- Valerie Elliott, “Why Did the Chicken Cross the Road?” London Times Online: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article430585.ece (zobrazeno dne 23.6.2009).
- Jacky Turner: Stop – Look – Listen. Recognising the Sentience of Farm Animals. Compassion in World Farming Trust, 2003. Strana 17-24.
Další informace:
Zdroj: http://www.goveg.cz/content.php?action=show-site&id=180&language=1