Jdi na obsah Jdi na menu
 

Co o nich nevíte

Mnoho lidí je okouzleno životy exotických zvířat, bohužel jen málokoho by napadlo přemýšlet o „obyčejných“ slepicích. Dostanou-li přitom tato zvířata možnost naplnit své přirozené potřeby, nejsou jejich schopnosti o nic méně fascinující.

V přirozeném prostředí žijí slepice v malých skupinkách, ve kterých funguje stabilní sociální hierarchie. Slepice si dokáží zapamatovat více než sto svých společnic a snadno určí jejich postavení ve společenském žebříčku. S tím souvisí i jejich povaha, některé jsou družné a nebojácné, jiné jsou plašší a ostražitější. Některé milují lidskou společnost, jiné se chovají odměřeně či agresivně.

Slepice si také vybírají své přátele a snaží se pobývat v jejich blízkosti. Kim Sturla z jednoho amerického útulku pro hospodářská zvířata vypráví dojímající příběh o vzájemném poutu slepice a kohouta: „Z městské skládky jsme k nám přivezli starou slepici. Později jsme zachránili kohouta, též postaršího věku. Sblížili se a mimo jiné spolu hřadovali na venkovním stole. Jedné noci se spustil opravdu prudký déšť. Šla jsem je schovat do stodoly a uviděla jsem, jak kohout schovával slepici pod svými křídly.“

O tom, že slepice dokáží projevovat city, svědčí i chování slepice na videu k člověku, který ji vysvobodil z jedné české drůbežárny.

Slepice mají velmi dobře vyvinuté komunikační schopnosti. Používají více než 30 zvukových signálů, jimiž si předávají informace – např. o nebezpečí, potravě – a vyjadřují emoce – např. strach, hrozbu, spokojenost. Na létající dravce dokonce upozorňují jiným signálem než na dravce blížící se po zemi. Kromě toho využívají i vizuální signály, především tělní pohyby.

Slepice jsou vskutku pečující matky. Pro bezpečí svých dětí jsou schopny obětovat vlastní pohodlí, bedlivě proto pátrají po nejbezpečnějším místě pro své hnízdo, i kdyby kvůli tomu měly omezit příjem potravy. Se svými kuřaty komunikují dokonce i před jejich vylíhnutím. Slepičí matky je učí rozeznávat jednotlivé signály a kuřata je zase volají vždy, když potřebují nějakou změnu – zahřát nebo otočit vejcem.

Vědci žasnou nad jejich kognitivními schopnostmi a v tomto ohledu je srovnávají se savci, někdy i s primáty. Slepice například rozumějí vztahu příčiny a následku, což svědčí o vyšší inteligenci, než je přisuzována psům. Při jednom experimentu dostaly zraněné slepice na výběr mezi potravou obsahující anestetika a potravou bez nich. Slepice pochopily, že jim strava s lékem pomáhá, a velice rychle ji začaly vyhledávat.

Jiná studie ukázala, že slepice jsou schopné předjímat budoucnost a na základě toho se ovládat, což je schopnost, která byla dříve přisuzována pouze primátům. Slepice dostaly na výběr klovnout do tlačítka hned a dostat malou odměnu, nebo vyčkat dvacet dva vteřin a obdržet větší množství jídla. V 90% případech slepice vyčkaly.

Slepice se dokáží učit jedna od druhé. V další studii vědci rozdělili slepice do dvou skupin a jednu z nich naučili v určitém pořadí mačkat zelené a červené tlačítko, aby dostaly odměnu. Slepice v druhé skupině se naučily dělat totéž – jen tím, že sledovaly jiné slepice.

Drsný pokus provedl John Webster z university v anglickém Bristolu. Slepice dostaly směs žlutých a modrých kukuřičných jader. Žlutá jádra byla neškodná, a modrá obsahovala chemikálii způsobující nevolnost. Slepice se brzy naučily jíst jen ta žlutá. Stejné slepice si později pořídily kuřátka, a když jim byly tři týdny, nechaly je běhat po farmě. Následně byla kolem rozmístěna žlutá a modrá semena. Slepice okamžitě vysvětlily svým mladým, aby se modrým vyhýbali. Zdá se neuvěřitelné, že si slepice předávají své zkušenosti z generace na generaci.

Přečtěte si, co se s těmito tvory děje na moderních farmách.

Použitá literatura:


Další informace:

Zdroj: http://www.goveg.cz/content.php?action=show-site&id=180&language=1

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář